Zelená záře zmizela.
„C-cos to se mnou udělala?! Tys mě proklela!“ hulákal Ruben zoufale.
„Já??“ divila se Marlene. „Já nic. To tys rozstřílel toho tlustýho šmejda na cáry!“
Marlene vykročila směrem k Rubenovi, už v něm neviděla žádné nebezpečí. Koneckonců on jejího strýce nezabil, byl to jen nějaký ubohý ňouma s nervy na pochodu.
„Stůj!“ zavelel.
Marlene ho ignorovala a šla klidně dál. Ruben v panice zamířil vlkobijkou na čarodějnici a několikrát promáčkl spoušť. Ze zbraně nevyšlo nic, kromě patetického cvakání. Marlene pobaveně nadzvedla obočí.
„Nerada ti to připomínám, ale všechno jsi nasypal do támhletoho,“ hlesla a lakonicky ukázala placem někam za sebe.
Ruben od ní odtáhl obličej a křečovitě zavřel oči, jako by čekal ránu do tváře. „Prosím, ropuchu ne,“ zašeptal.
„Cože??“
„Prosím, ropuchu ne. Prosím, ropuchu ne. Prosím, ropuchu ne…,“ mumlal dál.
Marlene nevěřícně zakroutila hlavou, překročila ležící zákaznici a vydala se z domu ven.
Ruben se trochu vzpamatoval. Ta krvelačná čarodějnice očividně nebyla až tolik nebezpečná. Celý život mu někdo ukazoval, kde je dobro a kde zlo. Možná bylo všechno trochu jinak. Možná byl svět daleko složitější než si, kdy pomyslel.
„Počkej!“ hulákal za ní. „Já tě přece zachránil! Nenechávej mě tady!“ křičel a uháněl někam za Divoženkou z Darnholmu.
Hlasité předčítání
