„Děkuji – jsou nádherné! Jak víte, že mám ráda orchideje?“ zasmála se.
To netušil! Výběr květin podřídil podvědomě snad tomu, že ona sama vypadala tak exoticky, krásně a tajemně.
„Zvu vás na kávu,“ dodala jaksi samozřejmě.
Daniela připravila černou kávu pro hosta, sobě rozpustnou kávu s mlékem. Do skleniček nalila na kostky ledu chlazený pomerančový nápoj a ozdobila jej lístečky máty. Prostřela na zahradě, ve stínu pod pergolou porostlou vinnou révou. Ještě na okamžik odběhla a vrátila se s tácem domácího závinu, upečeného pro podvědomě a neomylně očekávanou návštěvu. Podvečerní čas příjemně utíkal, povídali si až do setmění. Daniela se snažila Adamovi zběžně vysvětlit smysl svého nočního počínání. Krátce popsala účinky té podivné koupele, aby si snad nemyslel, že spadla odněkud z měsíce. Energie mezi nimi plynula volně, jako kdyby se znali odjakživa.
Daniela vnímala naprosto zřetelně Adamovu auru jemných, přívětivých a veselých barev. Ne vždy se setká s člověkem, z kterého vyzařuje energie tak lehce přístupná a uvolněná. Takovou mají hodně společenské povahy. Tmavší odstíny, převážně dočervena, znamenají silné ego, zdravé sebevědomí a trochu nekompromisní povahu, což Daniele v tuto chvíli imponovalo. Určitě si je vědom všeho, co od života očekává a nenechá sebou manipulovat, konstatovala spokojeně sama pro sebe. Později na tento příjemný večer často vzpomínala, na chvíle, kdy mezi nimi přeskočila ta pověstná jiskra a zažehla plamínky vzájemných vášní. Navzájem se poznávali a postupně, během dalších dvou měsíců, vznikla mezi nimi strhující vášeň a láska – tak pochopitelná ve své novosti. V tuto chvíli nastalo pro Danielu období, kdy se učila, že v životě nerozhoduje vždy jen sama za sebe, a že v některých životních situacích je obtížné prosadit svou vůli.
Přesto si ve vzájemné přitažlivosti a spalující touze vytvořili hezký vztah, který ovšem nebyl předurčen k tomu, aby došel naplnění a byl šťastný navždycky. Daniela se snažila brát Adama takového, jaký je, aby se zbytečně nestřetávali se skutečností, že každý z nich má naprosto odlišnou povahu. Jediné, nad čím snad byla schopná rozumně uvažovat, a čeho později také litovala, byla skutečnost, že je Adam o čtyři roky mladší. Byla láskou natolik zaslepená, že časté námitky svého podvědomí, kterému kdykoliv jindy uměla velmi dobře naslouchat, tentokrát brala na lehkou váhu.
Ovšem po letech se měla přesvědčit o pravdě, že nic se ze zákonitých důvodů neděje samo, bez našeho přičinění. Přestože znala riziko a uvědomovala si všechna jasná pro i proti, provdala se za muže o pár let mladšího. Za muže pohledného zevnějšku, energické a sebevědomé povahy, milujícího rušný společenský život. Díky svému novému zaměstnání, (za které vděčil svému vlivnému otci), manažera bankovního ústavu, byl Adam neustále v jednom kole. Smutné bylo, že se od té doby hodně změnil, nebo snad vynikly některé jeho povahové rysy, které Daniela předtím vnímala jen na velmi jemné podprahové úrovni. Vlastně je odmítala vnímat.
Adam podlehl vlivu prostředí, ve kterém se denně a se sebejistotou pohyboval. Často odjížděl na služební cesty a zúčastňoval se různých společenských akcí a večírků. Ve volném čase se vyžíval sportovně, hrál tenis a občas chodil také na golf, což automaticky vyplývalo z jeho společenského postavení, na kterém si velmi zakládal. Nic z toho Daniele samozřejmě nevadilo, jen kdyby ji také nechal v klidu žít tak, jak si sama představovala. Ona se jen málokdy zúčastnila společenských aktivit s místní smetánkou, prostě ji to nebavilo a považovala to – pro sebe – za ztrátu času. Adam ji často zaplavoval výčitkami, byla pro něj málo reprezentativní, jak říkal.
Hlasité předčítání
