S tím se nemohla Daniela smířit, s jeho agresivitou a svou bezmocností. Představa, že přijde o dceru, o to poslední, co na tomhle světě ještě má, byla jako kdyby měla přijít o část vlastního těla. Ne, bylo to ještě mnohem horší. Vše tomu od prvního soudního stání jednoznačně nasvědčovalo. Konečný verdikt soudce stvrdil Adama opatrovníkem. Jak jednoduché pro člověka, který má spoustu vlivných známostí a navíc, jeho otec je v krajském městě jedním z nejuznávanějších a nejvyhledávanějších právníků. Jeho moc přesahuje široké kruhy, pro obyčejnou ženu bránící se poctivými argumenty, naprosto nepřekonatelné. Adamův otec se sice věnoval trestnímu právu, ale měl pochopitelně spoustu známých kolegů, zastupujících občanskoprávní spory. Daniele připadalo soudní řízení naprosto absurdní, jako kdyby se nejednalo o živou bytost – o dítě, ale jen o nějakou věc, která se prostě někomu přidělí a on na ni získá výhradní právo. Proti tomuto velmi dobře sehranému klanu vlivných osobností byla naprosto bezmocná.
Vše se jí od té doby hroutilo pod rukama, nevěděla, jak se svojí bezradností naložit. Ocitla se v této své životní etapě naprosto sama, jen s bolavými záchvěvy duše. Stále častěji myslela na maminku, kterou nikdy nepoznala, velmi toužila po láskyplném objetí. Velmi litovala, že nikdy nepoznala své rodiče. Právě prožívala těžkou životní zkoušku, kdy se potřebovala o někoho opřít, nebýt tolik osamocená a cítit sounáležitost a pochopení. Někdy stačí jen obyčejné pohlazení, aby člověk zas nabral energii. Zapomněla ale přitom na sebe, na svou duši a nápomocné láskyplné andělské síly.
A stále častěji myslela na pomstu. Myšlenky na odplatu se neslučovaly s její mírnou povahou a slušným vychováním, ale nemohla si pomoci. Prostě odkudsi přicházely, neustále jí cosi našeptávaly, a ona jim dovolila zaujmout pevný postoj ve svém zraněném vědomí a nebránila se tomu naléhavému našeptávání. Krátce na to přišly první smutné Vánoce bez Anetky a Adama – bez rodiny. Další skutečnost, kterou nesla nešťastná a opuštěná žena velmi těžce. Štědrý den od samého rána proplakala. Prázdným bytem nevoněla vanilka ani skořice, ozdobený stromeček nestál na svém obvyklém místě. Daniela nepřipravovala láskyplně štědrovečerní večeři. Nebalila dárečky, ani ji žádný balíček nečekal. K večeru už to nedokázala vydržet, sedla do auta a rozjela se za Anetkou. Zaparkovala nedaleko nového rodinného domku, který nechal Adam původně postavit pro ně, nyní zde žil svůj nový život. Poprvé doopravdy zalitovala, že tak tvrdošíjně odmítala se sem přestěhovat, alespoň na to mohla přistoupit a do rodné chalupy v přírodě se vracet jen o víkendech.
Možná mohlo být všechno jinak, pomyslela si, kdyby… Ale ne, na žádné kdyby se v životě nehraje! Na to už je příliš pozdě, řekla potichu, jen tak sama pro sebe. Jen v domácím obleku a lehkém svetru, promrzlá, vkradla se jako zloděj na zahradu. Tiše zůstala stát před ještě nedokončenou terasou, odkud měla výhled přímo do obývacího pokoje. Prosklenou stěnou smutně sledovala kouzlo vánoční nálady. Viděla Adama, jeho novou přítelkyni Janu a Anetku, jak u stromečku rozbalují dárky. Ona sama směla si odvézt milovanou dcerku až druhý svátek vánoční. Jen tam tak stála a smutně pozorovala sváteční rodinnou idylku. Najednou zbystřila pozornost.
Hlasité předčítání
