Povídka

Katarze
Četba díla zabere cca 22 min.

Přišlo mu to jako náhoda. Rozhodl se však, že bude bouli ignorovat. Tušil, že se bude za pár dní opakovat stejný scénář, ale snažil se na to nemyslet. Prostě dál vykonával svou práci. Až pak přišel čas, to už nohu nemohl ohýbat v koleni. Postavil do koupelny židli, sednul si na ni, nohu si opřel o vanu, připravil si pod ni ručník, mezi zuby zkousnul kus hadru a s dokořán otevřenýma očima, které už věděly, co přijde, zabodnul skalpel do rány.

Hadr mu vypadl z úst a svezl se až do klína. Z rány začala téct rudá krev. Udělal dva řezy, ránu s odhodláním zmáčknul a přiložil na ni už skoro úplně krví nasáklý ručník ze země. Obvázal si pak nohu a odebral se do postele.

Ráno nebylo po ráně ani stopy. Dospěl k názoru, že se mu daří nad touhle podivnou nemocí vyhrávat. Jenomže uběhlo pár týdnů a boule se objevily tentokrát tři. Jedna na dlani, druhá v podpaží a třetí na břiše.

Zaklepal na něj soused, který se zrovna vracel z práce. Uslyšel Viktorův smrtelný křik, jak řezal boule jednu po druhé. Musel u toho být ve vaně, aby nic nezakrvácel. Soused na dveře už dočista bušil. Viktor se snažil dostat z agónie. Z rádia mu nahlas hrál Beethoven, aby alespoň z části zakryl tenhle svůj očekávaný řev. Už ječel jen do ručníku. Ale soused byl neoblomný. Nakonec mu Viktor musel jít otevřít. To bylo až po tom, co narychlo obvázal všechny své rány. Otevřel mu jen na škvíru a místo zaplnil svým obličejem.

„Jste v pořádku?“ řekl soused, který stál za dveřmi třímajíc v ruce pracovní kabelu.

„Ano, pane. Jsem v naprostém pořádku. Jen jsem se kopnul do malíčku. To víte. Každému se to někdy stane,“ řekl Viktor a zabouchnul.

Pozoroval kukátkem souseda, který chvíli jako zmražený zůstal za dveřmi stát.

„Jsem v naprostém pořádku! Nemějte strach!“ zvolal Viktor.

Soused se tedy odebral domů. Viktor se dobelhal do postele a snažil se usnout. Doufal, že se ráno zase probudí a žádnou bouli na těle neobjeví, ba ani známky po těch starých.

A opravdu neobjevil. Ani náznak že by na jeho těle snad něco předtím bylo. Bolestivou chvíli připomínaly jen zarudlé obvazy a ručníky.

 

Měsíc se nedělo nic. Viktor na tuhle svou nemoc dávno zapomněl. Dál vykonával svou práci. Nakupoval v obchodě ovoce a hotová jídla pro ohřátí v troubě. V tramvaji a v práci se snažil stranit ostatních lidí, a ve většině případů se mu to i dařilo.

Tedy do té doby, než k němu přišel pan Schiller.

„Chtěl bych s vámi, chlapče, mluvit. Máte chvilku?“ řekl úředním tónem.

„Ano… Mám,“ přikývnul Viktor a odložil hromadu listů na svůj stůl.

Pan Schiller se otočil a mlčky, aniž by Viktora pobídnul jej následovat, zamířil do své kanceláře. Viktor ještě chvíli stál na místě, než mu došlo, že se má tím směrem vydat také. Napadlo jej, že mu snad chce dát výpověď! To by snad bylo naprosto nemístné! Celou cestu skrze místnosti s kartotékami uvažoval, jestli někdy udělal chybu. Nic ho však nenapadalo. Pocit neštěstí a strachu ho ale ani tak nepouštěl. Spíše naopak. Z nevědomí se třásl ještě více než ze samotného strachu.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

4 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
3 měsíců před

Krásné

Starostný
Host
Starostný
3 měsíců před

Jak to dopadlo?

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
0