Povídka

Katarze
Četba díla zabere cca 22 min.

Když se vysoukal ven, musel se posadit na lavičku. Lapal po dechu. Pot mu stékal po čele. Myslel jen na to, jestli se nazítří dostane do práce. Co všechno bude muset znovu archivovat. Vedle něj si sedla malá školačka. Měla na zádech růžový batoh a na hlavě dva pletené copánky. Všiml si ji teprve až tehdy, kdy na něj promluvila svým tenkým hláskem.

„Pane? Jste v pořádku? Nepotřebujete pomoct?“

„Ne. Děkuji, holčičko.“

„Ale já vidím, že vás něco určitě bolí,“ řekla nesměle.

„Jsou to jenom záda. Bude to v pořádku.“

Školačka chvíli mlčky seděla. Tvářila se, že nad něčím hluboce přemýšlí.

„Každý někdy potřebuje pomoct, pane,“ řekla.

„Já pomoct nepotřebuji. Budu v pořádku,“ odbyl ji a snažil se soustředit na svůj dech.

„Ale maminka mě učila, že ignorovat někoho, kdo potřebuje pomoct, je zlé,“ nedala se odbýt.

„Taky ti určitě maminka řekla, že se nemáš bavit s cizími!“ zvedl hlas.

„Tak promiňte. Já, když mám nějakou bolístku, vždycky to někomu povím. Pomáhá to. Nejste pak na všechno sám. Nemáte takový strach,“ řekla zarytě a uraženě si odsedla.

Viktor po chvíli vstal a odešel. Přemýšlel nad tím, co mu to dítě poradilo. Jak zvláštní, že má někdo na svět tolik neposkvrněný pohled. Ale však ona si na to přijde sama že se lidem nedá věřit, přemýšlel.

Domů se ale nevydal. Rozhodl se, že zkusí chodit. Vídával kolem svého domu jednoho bezdomovce, který pořád chodil. Když mu na něm tu a tam spočinul zrak, vždy jej napadlo, jestli je ten muž naživu jen kvůli tomu pohybu. A tak pokračoval v chůzi. Navzdory bolesti, která byla silnější než jeho sluch a zrak. Chodil, i když přitom nahmatával každý opěrný bod, který byl na ulici k mání. Lidé se za ním otáčeli. Zkroucený do sebe, kulhající na sešlapanou botu. Boule na zádech pulzovaly jako smyslů zbavené. Sebral poslední kuráž. Prostě jít!

Až se ocitnul za městem. Na polní cestě protínající kvetoucí louku. Doplahočil se mezi luční květiny. Poslouchal zvuky probouzejícího se hmyzu. Svalil se do trávy a zaječel bolestí. Mraky nad jeho hlavou se formovaly. Slzy mu tekly po tváři. Na nebi proletělo několik poštolek. Jedna naháněla druhou.

Ležel tam a přestával myslet. Z hlavy se vytrácela minulost. Vytrácelo se osamění. Taky uměle vytvořená zodpovědnost. Z uší mu vytekly myšlenky smíchané s krví. Zbyl mu jen strach.

A teprve v tu chvíli, když už mu dočista nezbylo nic krom právě téhle emoce, došlo mu, co má za nemoc. Byl to on. Strach ze změny. Strach z lidí. Strach z ambice. Strach z toho být člověkem. Strach z léčby. Strach z otázek. Strach mít rodinu. Strach ze smyslu života tak velký, až se žádný nedostavil.

Pohled na nebe v jeho smrtelné agónii pozdního pochopení přeťaly modré oči s hnědým kroužkem kolem zornic. Na černých vlasech měla položenou korunku z květin. Její rty vyslovily slova, kterým nerozuměl. Natáhla k němu ruku. Usmála se tak, jak se na něj ještě nikdy nikdo neusmál. Pohladila jej po tváři. Hrudník se mu naplnil vzduchem, který chutnal jako naděje. A bolest mizela. Do uší se mu opět prodral zvuk světa. Zvuk života.

Strach ho opustil.

A bolest zmizela. Ucítil, jak se mu vytrácí ze zad, ze srdce, z myšlenek, z duše.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

4 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
3 měsíců před

Krásné

Starostný
Host
Starostný
3 měsíců před

Jak to dopadlo?

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
  Vystoupil z taxíku. Spatřil, jak sousedka zápolí s jeho psem. Ten se nakonec nadšeně vysm...
1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
0