Kec mi lačni
„Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc teraz dagdze indze. Lem bi ši mušel merkovac, či sceš od života kolački, či ľem chľib.“
Tak začala moja stara tarac, kec mi jej hutoril po totim telefoňe, či mi navarila. Kebi ja bul znal, ňepuščil bi mi ju do kupeľou, aľe privjazal bi mi ju gu valovcu.
No nič, už je het a ja mušim daco uvaric. Požiram co u prikľece.
Prazdna bandička, bižalni, cmar, šmaľec, brovza, dajaka zhnita žeľenina, šľivki, kavej, zemjaki, nakladane kosmejdi a prazdni drišľak. Do boha, tak z totich exkrementov veľo ňezrobim.
Dňeš je pondzelok. To scem vidzec, jak tich šternac dni prežijem. Kebi bul august, natarhal bi mi baracki, či dajaku žeľeninu, aľe teraz? U januaru? Dzivče, dzivče, co ši mi to porobilo? Okoštoval mi šľivki i šmaľec a driznul mi šicko do šmeca. Dal bi mi sebe holubki, šľiski abo hičkoše. Kec nič, ta choľem zamešku. Šak ňepujdzem za cetku. Cali valal bi še šmjal, že mi taki mudri, jak našej babi zadňa pola. Gu svokre ňepujdzem nasprik. Bo ona hutorela, že mam rozum jak dziňanka.
Chamtľavo mi še korimal pred chižu a šmiknul mi še po kurjačke. „Do boha, šak še tu zabijem,“ lal mi tak, že zos pujda chľisti padaľi. Jak natotiš cez oblak džmurkala sušeda.
„Ta dze sce še vipraviľi, sušid? Toto vam treba? Šak čudo, chmari idu a ja ľem patrim, co vi robice. Na špacir še ňeda. Dze sce buľi, kec slunko švicilo. Teras še prevľačace jak mačka z mačatami.
Znace co? Tot paskudni huncut co joho ocec robi na cinrotu predal šijacu mašinku maceri, žebi mal na paľenku. Paľem popaťce, šak to ňe joho fijam, bo joho ocec dajaki zbešňeti skľepar, co tiž šicko prepil. No bije na otca ňe? Teraz ma hlavu jak korec a šicki veci zakapčaľi do šifonera jak ancuk. Ocec hotovi jak lokša a mladomu viši compeľ.“
Sanoval mi, že mi višol pod duhol. Vonku vitor jak pri moru a kuri v januaru pitňe ňeňešu. Zajaca ňebudzem zabijac, bo ňeznam jak zarezac. Žal mi opalku zo zemjakami a šednul mi na šafareň, že budzem osipovac. Do rici, teraz mi treba? No nič, mušim na budar. Daco še mi ciska von. Našol mi svoju žeľenu ambrelu a vilan. Išol mi zadňu chižu do humna, za pľeveň, dze mame zbudovani tot naš koruš. Zňal mi karičku, šednul na dzirave kreslo a už išlo. Juj, co mi jid? Šmerdzim, jak zadňa kapura. Do boha, šak tu nit papira. Ňepujdzem cez dvur z gačami na topánkách, na šmich totej glupej, co tancuje jak opalka za vozom. Kebi me zbačila, brechala bi šiče tidzeň suka jedna.
Patrim doľeva, nič. Patrim dopredu, ľem firhangi. Zadavila bi me, ta moja, kebi jich našla u dzire. Patrim doprava a čudujem še. Stara tu ochabila partok. Na jarmoku jej kupim novi, belavi. Roztarhal mi partok a pod nim ľežel cali firšlok papira. „Macerinu ric. Kec še vraci, mušim ju dajak odžubac.“
Utrel mi dupku a von mi višol jak kohut po roboce. Juj a dze moja ambrela? Zavešil mi ju na drabinu. Vitor ju žal. Bula britka, jak kebi ju vicahľi z hnoja. Takoj mi žal burinu a čuchal. Choľem kuščičko. Ňe. Ňič dolu ňeišlo. Možem ju virucic. Do domu mi došol smarkati jak kotňak.
Šednul mi gu zemjakom a traslo me, jak kebi mi bival na fundušu, co predal car američanom.
Ceplo vižira inšak. Ňebudzem tu cerpec, dakoj přiložim do mašini. Dreva nit. Mušel mi is naščipac. Za daľšu hodzinu mi priložil a bulo ceplo. Do boha, šak ja lačni, jak huska u mesce. Choľem kromka, kebi tu bola. Ňič. Kec ňebudzem jejs, ta budzem suchi, jak triska. Jagbač moja žena zabula nakupic. Jak dluho tu budzem bidovac? Šednul mi gu zemjakom a doraz mi zarezal do paľca.
Fajňe robiš bitang. Išče kus a možeš sebe svojo meso uvaric. Žal mi pomitok a scel ranu zavjazac. Vicekla z ňoho voda, jak kec sebe tidzeň nohi ňemijece. Zavjazal mi paľec partkom zo zachoda a robil daľej. Do boha, hladni mi, jak dziravi šiňačok. Do večara mi uvaril tri zemjaki. Ňebulo veľo, ľem falatok. No, jutre mušim ľepši navaric.
U noci še mi šnilo o kozaroch, o varenom puporku, na posceľi mi mal šajt a studzeninu, ľem ruki ňedošahľi na šicko toto jedlo. I sušeda prišla a ja nacahoval ruki, gu ňej. Ona še šmjala a ja ňemuh ľignuc, bo mi zarezala do gambi.
Kec mi še prebudzil, mal mi šicko mokre, jak kebi mi še pošikal. Žal mi kapki a išol uvaric gris. U špajzu mi našol ľekvar. Tak mi smakoval, jak bobaľki.
Budzem varic. Žal mi recepturi a čital: „Varena dziňa, lokša, poplanok.“ No ňič. Do roboti. Vežce kajstron, abo harčok a položce na micak. Kec ja ňemam micak! Nakrajace švižu uhorku a mušice ju dluho plukac. Ta to figľe? Vecka ju rozkrajace na …do aleluja. Ňič ňebudzem varic. Idzem gu svokre.
Překlad není doslovný. Když napíšu mám gače u topanok, v češtině je to mám kalhoty u bot, avšak u nás se používá výraz kalhoty u kolen, který použiji.
Hlasité předčítání
