Povídka

LÁSKA JE LÁSKA
Četba díla zabere cca 2 min.

Autor: Neklan

Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé oči, smyslné rty, dlouhé tmavé vlasy, bujná ňadra pod tričkem Hello Kitty nebo My Little Pony, štíhlý pas, dokonalé nohy, které tak ráda ukazuje, protože do školy chodí výhradně v minisukni nebo minišortkách, a to i v zimě, akorát si natáhne punčocháče a místo adidasek vysoké kozačky… Zatím si mě moc nevšímá, ale časem jí určitě dojde, kdo stojí za těmi vášnivými milostnými psaníčky, které skoro denně nachází v některém se sešitů nebo v kapse softshellové bundy, visící v šatně… Povzbudivé je, že ty dopisy nevyhazuje, vždycky je pozorně přečte, pečlivě uhladí a vloží do složky na sešity s Annou a Elsou z Ledového království. – Včera si pod lavicí zapomněla svůj růžový Huawei P9; vyběhl jsem za ní, naštěstí se před školou zapovídala se spolužačkami. Při předávání mobilu se naše prsty dotkly – úplně se mi z toho roztřásla kolena! Doufám, že si toho nikdo nevšiml. Holky se sice připitoměle chichotaly, to ony ale dělají pořád. – Večer jsem vyhledal fotku třídy z konce loňského školního roku. Sedí tam úplně vpředu na lavičce z tělocvičny, společně s Gemrichovou drží ceduli s nápisem VII. B, a je krásně vidět trojúhelník jejích bílých kalhotek pod ultrakrátkou sukýnkou. Při tom pohledu jsem si ho prostě musel, jako už nejednou, vyhonit. – Dneska si nevzala podprsenku! Skrz bílé tričko s Justinem Biebrem (aha, změna, začíná už se asi zajímat více o muziku, než o animáky) jí krásně prosvítají bradavky a mně při tom pohledu už zase stojí… Zvadl jsem v okamžiku, kdy se z repráku ozval ředitelčin nevrlý hlas, přikazující, abych se k ní neprodleně dostavil. Nebyla ve své kanceláři sama, v ikeáckých křeslech pro návštěvy seděli oba rodiče mé vyvolené a netvářili se vůbec přívětivě. Na konferenčním stolku před nimi ležela hromádka mých liebesbriefů. Srdce mi vyskočilo až do krku. Z ředitelčiných přísných, ocelově šedých očí létaly blesky, když hlasem, o dvacet stupňů mrazivějším, než počasí na loňském lyžáku, spustila: „Pane kolego…“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Neklan

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
0