Rudolf Ty vole, chce nás vidět nějaká Věra.
Ferda Řekni jí, že kameru nemáme. Ukaž. Jak vypadá.
Rudolf Je jako bohyně. Tu bych chtěl mít na klíně.
Ferda Ta určitě umí uvařit jenom čaj.
Rudolf Bere do ruky mikrofon. Hele, nemáme webkameru. Umíš buchty?
Věra Jasně, že mám buchtu. Klidně přijedu a předvedu vám svoje umění. Jestli chcete oba, dám vám slevu.
Ferda Napiš jí adresu.
Rudolf Hele, ještě se ozveme.
Ferda Proč jsi jí nenapsal tu adresu?
Rudolf Ty nepoznáš děvku? To bychom tu za chvíli měli babinec. Hele, nemůžeš psát adresu každému.
Ferda Každému ne, jenom těm, co mají zájem. Potom bychom si mohli vybrat.
Rudolf Ty brďo, přihlásily se další čtyři ženský. Hele, mám dojem, že si vybereme určitě. Tak pojďte holky. V okně na jevišti se objeví Klára.
Klára Dobrý den. O jaké bydlení jde? Nerada bych naletěla. Jestli pro mě nemáte garsonku s celým vybavením tak se mnou nepočítejte.
Ferda Dobrej. Máme několik světniček pro hosty. Dřív to byl chlívek, ale udělali jsme z toho celkem dobrý bydlení.
Klára Neříká se dobrej, ale dobrý den. A chlívek, povídáte? Tak spíše sbohem. Zmizí.
Rudolf Neříká se dobrej, ale dobrý den. Káča. Hele, určitě to byla učitelka.
Ferda Škoda, byla docela pěkná.
Rudolf Hele, další omrkneme, až později. Jdu koupit pivo, než zavřou krám a pak budeme pokračovat.
Ferda Pak pak. Co když si to zatím rozmyslejí, vlastně rozmyslujou.
Rudolf Neboj. Nerozmyslí. Hele, všechno musíš dělat s rozmyslem. A co se týče žen, tak zvlášť opatrně. Dal bys svoje telefonní číslo na internet? Nedal, ale adresu jo. Jakou to má logiku? Jestli tě bude někdo otravovat telefonem, tak ho můžeš vypnout, ale když tě bude navštěvovat doma, tak se ho jen těžko zbavíš. Odchází.
Ferda Jestli k nám žádná ženská nakonec nebude chtít, tak to bude jeho vina. Je pořád opatrný, jako by šlo o život. Počítač zapípá. Ferda si nesměle sedá a ťukne na klávesnici. Tak ukaž, co se to v tobě děje. Okno se otevře a v něm stojí žena Adéla.
Adéla Ahoj dědci, jste tam? Já se jmenuju Adéla.
Ferda Píše a slabikuje. „Jsme tady.“
Adéla Mám tady hrnec zelňačky. Kam ho mám přivézt?
Ferda Polkne naprázdno. Píše a slabikuje. „František Váňa, Dolní Hrabová 48.“ Sakra, jak se to potvrzuje? Tyhle online a skype mě nikdy nebavily. Jo takhle.
Bouchne do klávesnice a za pobrukování písně – Představte si představte si, co jsem měl dnes k obědu – odchází. Vchází Rudolf s taškou. Otvírá si pivo. Hned nato vchází Ferda v podivném oblečení.
Ferda Koukej, co jsem našel na půdě. V tomhle bych mohl jít za housenku před vylíhnutím.
Rudolf Panebože, ty vypadáš. Hele, v tom chceš vyhrát soutěž o nejlepší masku?
Ferda Jasně. Tak to zapni. Podíváme se, kdo nám bude vařit.
Rudolf Jdu na to. Kohopak nám asi přihraje náš počítač maličký? Která žena ukojí naše mlsné jazýčky?
Ferda Vezmi to popořadě. Jednu po druhé ať se holky ukážou.
Rudolf Hele, první je tady nějaká Leny. Čte nahlas. „Mohla bych přijet?“ Hele, ona by chtěla přijet. Ty dnešní holky se vůbec neupejpají. Píše. „Umíš vařit?“ Na obrazovce se ukáže Leny.
Hlasité předčítání
