Ferda Tu já miluju.
Rudolf Janu, nebo kaši?
Ferda Obě. Pamatuješ, jak jsi vařil krupicovou kaši? Spleti sis krupici s cukrem.
Rudolf Hele, hele. Nespletl. Na tom cukru bylo jasně napsáno krupice.
Ferda Já bych si dal neplavce.
Rudolf Cože? Jaké neplavce?
Ferda Utopence.
Rudolf Nebo jak jsi uvařil tu mrtvou mrkev. Chtěl jsi ji udusit a spíš jsi ji přidusil.
Ferda Škoda toho hrnce.
Rudolf Stejně jsme to dobře zařídili. Zvládli jsme tu tvoji malilinkatou chybu bez ztráty hvězdičky. Přichází starosta
Starosta Kluci, průšvih. Co jste to udělali. Žene se sem asi čtyřicet ženskejch. Hledají váš dům. Poslal jsem je na druhou stranu, ale jak to zjistí, máte je tady.
Rudolf Jdu na houby. Hele, nenechám se kvůli malilinkatýmu omylu zlynčovat.
Ferda To je konec.
Starosta Konec? Tak to se klaníme a přejeme divákům pěkný večer. Já mizím. Odchází.
Rudolf Já taky.
Ferda Já taky.
Všichni herci přichází na scénu a klaní se. Pak jeden z nich řekne: Dávejte si dobrý pozor, co děláte na internetu. Mohlo by se vám stát totéž. Ty ženský už jdou mažeme.
Konec
Úprava pro dva herce:
Malilinkatý omyl Divadelní komedie
Scéna 1
Osoby:
Herec1- 1. Rudolf Žlababa, 2. B. Starosta 3. B. Leny sestřenice Ferdy, 4. B. Anna
Herec2- 1. Ferda Kolbaba, 2. Panna-Anna(S. Panna), 3. S. Jana
Jména Herec1 alias Rudolf a Herec2 alias Ferda si mohou herci nahradit svými jmény.
Je potřeba čepice se jmény: Eva, Adéla, Anna, Leny, Jana, Rudolf, Ferdinand, Klára, Starosta, dále stůl s počítačem, okno, vedle pomyslná obrazovka od počítače, ve které se budou objevovat hovořící ženy, dvě židle, krejčovská panna, stojan od mikrofonu, věšák.
Herec1 jde na podium a hovoří s diváky.
Herec1 Dobrý večer vážení diváci. Dovolte. Abych vás přivítal na vystoupení našeho divadla. Dnes to bude spíše tragédie. Herec2 přichází a přerušuje Herece1.
Herec2 Počkej, člověče, jaká tragédie? Vždyť je to komediální drama.
Herec1 Tragédie je to proto, že neumíme text.
Herec2 No a nesehnali jsme nápovědu.
Herec1 A nemáme pořádnou garderobu.
Herec2 A nemáme herečky.
Herec1 Ale máme zase plno. Nejdřív musíme pozdravit diváky. Herec2 jde do první řady a podává ruku jednomu po druhém. Potom se otočí na Herce1.
Herec2 Ty nepozdravíš?
Herec1 Já už jsem zdravil. A mimochodem, jestli chceš obcházet všechny diváky, tak než to uděláš, bude konec představení.
Herec2 To je ale dobrej nápad. Budeme všechny obcházet a až to uděláme, obejdeme je ještě jednou, abychom se rozloučili, a bude po představení.
Herec1 Vždyť jsem říkal, že to s tebou bude tragédie.
Herec2 Já obejdu jenom tu první řadu. Za prvé jsou tu ti nejvlivnější lidé, kteří nám přispěli, takzvaní dárci, sponzoři, prostě ti majetnější. Zatímco zadní řady okupuje lúza…
Herec1 Já se zvencnu. On bude urážet diváky? Ono se mu to vymstí. V zadní řadě sedí jeho žena. Ostatně jsem říkal, že to bude tragédie. Herec2 jde zpátky.
Herec2 Máš smůlu, moje žena sedí támhle.
Herec1 Proč nesedí v první řadě?
Herec2 Vždyť jsem říkal, že v první řadě sedí ti majetnější. To je jeden Kellner vedle druhýho Billa Gatese. Ale abych nezdržoval. Jdeme na to. Nasadí si čepici s nápisem Ferda a Herci1 podá se nápisem Rudolf. Jdu k počítači a ty si najdi tu masku na zítřejší slavnost blbců.
Herec2 Zase se to seklo. Já s tím asi šlehnu. Herec1 stojí u skříně a zkouší si různá oblečení.
Herec1 Zkusil jsi to restartovat?
Herec2 Jasně, už dvakrát.
Herec1 Nemyslel jsem počítač, ale tu kisnu na příjem.
Herec2 Jo aha, tak to jsem nezkoušel. Jde na druhou stranu stolu a vytáhne zástrčku ze zásuvky. Potom si sedne. Hele, co si dáme k večeři?
Herec1 Jako vždycky párky.
Herec2 Párky, párky, párky, vajíčka, párky. A znova dokola. To nemůžeme mít alespoň někdy něco jiného?
Herec1 Můžeme, ale párky jsou nejbezpečnější. Víš přece, jak jsme dopadli, když si chtěl udělat smažáka. Dodnes to používám místo lepidla.
Herec2 Co kdybych zkusil karbanátky.
Herec1 Nemáme pánev. Tu tvoji smaženici se mi od ní nepodařilo odlepit, a tak jsem ji dal na střechu místo té prasklé tašky.
Herec2 Strč mi tu zástrčku do zásuvky. Herec1 jde k zástrčce a vloží ji do zásuvky stolu. Potřebujeme ženskou.
Herec1 Já ne.
Herec2 Zapnul jsi to? Nemyslím jako ženskou, ale jako ženskou.
Herec1 Jo aha. Jako služku. A nestačil by chlap, který umí vařit?
Herec2 Zapnul jsi to?
Herec1 Co jsem měl zapnout?
Herec2 obejde stůl a zjistí, kam dal Herec1 zástrčku.
Herec2 Říkal jsem do zásuvky.
Herec1 Je v zásuvce. Herec2 mávne rukou a dá zástrčku tam, kam patří.
Herec2 Chlap, který umí vařit, by nestačil. Vaření by mu určitě nestačilo. Poněvač, kdyby s námi chtěl bydlet, byl by to na sto procent teplouš a pak by se chtěl vetřít i do postele. A to by zase nestačilo mně. Ostatně ženská na podiu je jako … barevná kytička mezi výčnělky skal.
Herec1 To máš fuk ty skálo. Já bych takového kuchaře bral. Ženská začne u vaření, potom to přes postel vezme k uklízení a máš o podpantoflismus postaráno. Podpantoflismus – to je krásný český slovo! Na to mám jeden dobrej fór.
Herec2 Tak ho vysyp!
Herec1 Chtěl jsem jet na sraz podpantofláků a pěkně se jim tam vysmát do držky! Ale žena mě nepustila.
Herec2 Tak to na tebe sedí! Viďte paní. Ukáže na manželku herce 1.
Herec1 Dej pokoj.
Herec2 No konečně to funguje. Tady jsou recepty. Čte. Mouku smícháme s vodou a droždím, přidáme sůl, malinko oleje a vytvoříme těsto. Z těsta uděláme cca 150 g bochánky a necháme je odpočinout. Bochánky vytahujeme, tvarujeme rukou do tvaru pizzy. Potřeme tomatovou omáčkou, okořeníme oreganem a bazalkou, posypeme strouhanou mozarellou. Na tento základ položíme šunku, drobné plátky a dáme péct na pečící papír do předehřáté trouby 220 stupňů na 10 minut.
Herec1 Na 220 stupňů. Ty vole to je krása. Dáme inzerát. Hledáme babu na vaření a na divadlo. Značka dva zachovalí starci.
Herec2 No a přihlásí se Růžičková, Obivan Kenobi a Šmoulinka. Přinejlepším to vezme Pohlreich, ale ten nám z kuchyně udělá závodní jídelnu. Hele, zkusím seznamku. Píše na počítači a hláskuje. „Dva muži v nejlepších letech hledají ženu ve vší počestnosti, která umí vařit.“
Herec1 Značka vlastní hrnce vítány.
Herec2 „Značka bydlení zajištěno.“ Hotovo, odesláno. Teď se baby pohrnou.
Herec1 Jo určitě. Všechny čekají na internetu, jen na tuhle příležitost. Vzpomeň si, že když jsme prodávali nočník a kolečko, trvalo to měsíc, než se ozval první zájemce. Správná ženská, která umí vařit a je pořádná, nesedí u internetu, ale vaří a peče. Ty vole, já bych si dal buchty. Něco ti tam pípá.
Herec2 První kuchařka se hlásí. Copak nabídne nám asi? Hele píše. Čte. „Měla bych zájem. Jana.“
Herec1 Napiš, ať pošle fotku.
Herec2 Píše. „Umíš buchty?“
Herec1 Napiš, ať pošle fotku.
Herec2 Chceš kuchařku, nebo modelku?
Herec1 Na ženskou se musí dát koukat, protože když se na ní nedá koukat, přejde tě chuť i na to jídlo. Ostatně když se přihlásí nějaká příšera, utečou nám diváci.
Herec2 Hele, hele odpověděla. Čte. „Jsem vyučená kuchařka. Kde bydlíte?“ Mě se to nezdá. Bere to fakt hákem. To musí mít nějakej zádrhel. Adresu nenapíšu, dokud nebudeme vědět víc. Asi se s ní nedá žít a starej jí vyhodil. Teď narychlo hledá bydlení a vařit určitě neumí.
Herec1 Co bys chtěl? Napiš jí tu adresu. Já chci ty buchty.
Herec2 Píše. „Máme domek na vsi.“ Vstává a jde k Ferdovi. Ten se prohlíží v zrcadle.
Herec1 Myslíš, že by tohle bylo na slavnost blbců dobrý?
Herec2 No já nevím. Vloni to vyhrál Babiš a ten měl čtyři spodničky. Navíc ještě rozdával roušky a koblihy zdarma. Měl bys vymyslet něco originálnějšího. Proč se to vlastně jmenuje slavnost blbců?
Herec1 Babiš je vůl. Já byl vloni za miminko a byl jsem daleko lepší, než ta jeho Esmeralda. Slavnost blbců se to jmenuje proto, protože když si před lety v Kloukobolech založili slavnost mudrců, starostovi nedovolili prodávat ty jeho malované hrníčky na návsi při slavnostech a navrhli mu, ať je prodává u rybníka. Učitelova dcera ve Všerubech totiž maluje podobné a neměla by kšeft. Tak natruc se u nás od té doby koná slavnost blbců a starosta to naplánoval tak, že slavíme vždycky o týden dřív, než je ta jejich slavnost mudrců. Nejkrásnější na tom je, že o slavnost blbců je o hodně větší zájem jak co do návštěvníků, tak ze strany médií. Lidi mají radši blbce než mudrce. Bohužel to platí hlavně při volbách.
Herec2 Co kdybys šel za blázna? To by ses ani nemusel převlíkat.
Herec1 Ha ha ha. Vyhlášení nejblbější masky je prestižní záležitost. Na prvním ročníku jsem byl za mámu piv, a kdybych se nevylil, mohl jsem být první.
Herec2 To ses jako převrhl?
Herec1 Ne, ožral jsem se. Prostě jsem se vylil a nedostavil jsem se na vyhodnocení, tak mě diskvalifikovali.
Herec2 Nakoukne k počítači a čte. Hele, zase píše. „To by bylo skvělé. Musím do práce. Ještě se ozvu.“ To ona bude asi vařit v hospodě. V závodní by vařila ráno.
Herec1 To by nám mohla nosit zbytky. Například včerejší chlebíčky, nebo bramborovej salát. Já bych žral. Zase ti to pípá.
Herec2 No jo, ale teď máme ve scénáři tohle: „Herec2 si sedá a z počítače se ozývá ženský hlas. Zároveň se na okraji jeviště otevře okno, které znázorňuje obrazovku počítače. V něm se objeví žena Eva“. Nemáme ženu Evu.
Herec1 No jo, nemáme herečku. Tak si nějakou vybereme z hlediště.
Herec2 To je nápad. Chtěla byste nám některá z vás dělat na Evu? No tak dámy.
Herec1 Která?
Herec2 Co která?
Herec1 Která ti dá?
Herec2 Dámy s tvrdým a dohromady.
Herec1 Pochopitelně.
Herec2 Chtěly byste si, některé z vás zahrát na Evu?
Herec1 Nebojte, nemusíte se převlékat, jen si obléknete Evino roucho. Tady máme pro vás text. Ukazuje papír slepený z 20ti popsaných stránek asi dva metry dlouhý.
Herec2 Kecá. Řeknete jen tři věty. Zůstanete tak, jak jste a přečtete svoji větu z papíru. Hlásí se nějaká odvážná školačka? Nehlásí? Tak si vybereme. Vybere jednu z divaček. Vítám vás. Mohla byste nám prozradit vaše jméno?
Eva (Její jméno)
Herec2 My vám budeme říkat Evo. Ukáže jí, kam si má stoupnout, dá jí čepici Eva a předá jí papír s textem.
Eva Ahoj kluci. Zapněte si kameru, ať vás taky vidím.
Herec2 Ty vole, chce nás vidět nějaká Eva.
Herec1 Řekni jí, že kameru nemáme. Ukaž. Jak vypadá.
Herec2 Je jako bohyně. Tu bych chtěl mít na klíně.
Herec1 Ta určitě umí uvařit jenom čaj.
Herec2 Bere do ruky mikrofon. Hele, nemáme webkameru. Umíš buchty?
Eva Jasně, že mám buchtu. Klidně přijedu a předvedu vám svoje umění. Jestli chcete oba, dám vám slevu.
Herec1 Napiš jí adresu.
Herec2 Ještě se ozveme. Poděkujeme Evě, necháme jí zatleskat a pošleme jí do hlediště.
Herec1 Proč jsi jí nenapsal tu adresu?
Herec2 Ty nepoznáš děvku? Omluví do hlediště Evě. To bychom tu za chvíli měli babinec. Nemůžeš psát adresu každému.
Herec1 Každému ne, jenom těm, co mají zájem. Potom bychom si mohli vybrat.
Herec2 Ty brďo, přihlásily se další čtyři ženský. Hele, mám dojem, že si vybereme určitě. Tak pojďte holky.(Zarazí se) A máme problém. Teď potřebujeme další herečku. Ve scénáři je: „V okně na jevišti se objeví Klára.“
Herec1 Tak další dáma na holení.
Herec2 Nebojte, holit vás nebudeme. Vybere další neherečku a dá jí text a čepici Klára. Vážení diváci. Zatleskejte Kláře.
Klára Dobrý den. O jaké bydlení jde? Nerada bych naletěla. Jestli pro mě nemáte garsonku s celým vybavením tak se mnou nepočítejte.
Herec1 Dobrej. Máme několik světniček pro hosty. Dřív to byl chlívek, ale udělali jsme z toho celkem dobrý bydlení.
Klára Neříká se dobrej, ale dobrý den. A chlívek, povídáte? Tak spíše sbohem. Odchází, poděkování, potlesk…
Herec2 Neříká se dobrej, ale dobrý den. Káča. Hele, určitě to byla učitelka.
Herec1 Škoda, byla docela pěkná.
Herec2 Další omrkneme, až později. Jdu koupit pivo, než zavřou krám a pak budeme pokračovat.
Herec1 Pak pak. Co když si to zatím rozmyslejí, vlastně rozmyslujou.
Herec2 Neboj. Nerozmyslí. Hele, všechno musíš dělat s rozmyslem. A co se týče žen, tak zvlášť opatrně. Sám jsi říkal, že bys svoje telefonní číslo nikdy nedal na internet. Ale adresu jo? Jakou to má logiku? Jestli tě bude někdo otravovat telefonem, tak ho můžeš vypnout, ale když tě bude navštěvovat doma, tak se ho jen těžko zbavíš. Bere si veliký batoh a odchází.
Herec1 Jestli k nám žádná ženská nakonec nebude chtít, tak to bude jeho vina. Je pořád opatrný, jako by šlo o život. Počítač zapípá. Herec1 si nesměle sedá a ťukne na klávesnici. Tak ukaž, co se to v tobě děje. Aha potřeboval bych další krásnou neherečku s pětiletou praxí. Ve scénáři je: „Okno se otevře a v něm stojí žena Adéla.“ Dívky, máte šanci si zahrát. Vybere Adélu. (Pozdraví, zeptá se na jméno, dá jí text a čepici, prostě stejný postup.)
Adéla Ahoj dědci, jste tam? Já se jmenuju Adéla.
Herec1 Píše a slabikuje. „Jsme tady.“
Adéla Mám hrnec zelňačky. Kam ho mám přivézt?
Herec1 Polkne naprázdno. Píše a slabikuje. „Rudolf Žlababa, Dolní Hrabová 48.“ Sakra, jak se to potvrzuje? Tyhle online a skype mě nikdy nebavily. Jo takhle. Bouchne do klávesnice. Poděkuje Adéle a pošle jí zpátky. Za pobrukování písně – Představte si představte si, co jsem měl dnes k obědu – odchází do zákulisí. Vchází Herec2 s taškou. Otvírá si pivo.
Herec2 O tom jsem vždycky snil. Přijít na jeviště, kde neotravuje žádnej rádobyherec, otevřít si pivo a jen tak lelkovat, popřípadě říct divákům nějakej vtip. Oni mi zatleskají. Jo tenhle znáte? Přijde blondýna do pizzerie a objedná si celou pizzu. Číšník se zeptá. Chcete ji rozkrojit na čtyři, nebo na osm dílů? Blondýna odpoví: Ježíš na čtyři. Osm dílů bych nesnědla. Potom se napije piva a říká další vtip. Přijde voják z povolání do zastavárny a řekne: Zastavit stát. Nato vchází Herec1 v podivném oblečení.
Herec1 Koukej, co jsem našel na půdě. V tomhle bych mohl jít za housenku před vylíhnutím.
Herec2 Panebože, ty vypadáš. Hele, v tom chceš vyhrát soutěž o nejlepší masku?
Herec1 Jasně. Tak to zapni. Podíváme se, kdo nám bude vařit.
Herec2 Jdu na to. Kohopak nám asi přihraje náš počítač maličký? Která žena ukojí naše mlsné jazýčky?
Herec1 Vem to popořadě. Jednu po druhé ať se holky ukážou.
Herec2 První je tady nějaká Leny. Čte nahlas. „Mohla bych přijet?“ Hele, ona by chtěla přijet. Ty dnešní holky se vůbec neupejpají. Píše. „Umíš vařit?“
Herec1 Čte. „Ahoj chlapi. Umím skvělou svíčkovou.“ To je její fotka?
Herec2 Ukaž! Poznává Lenku. Mluví přiškrceným hlasem. Ty brďo, to je Lenka Doubalová.
Herec1 Čte. „No nazdar, Františku. To jsi ty? To je ale náhodička. V životě by mě nenapadlo, že se takhle potkáme. Jak se máš?“ Šeptá. Kdo to je?
Herec2 Moje sestřenice. Hele, děsná kráva. Píše. Jak žiješ?
Herec1 Čte. Docela to stojí za housle. Ale to si povíme, až k vám přijedu.
Herec2 No, já bych radši někoho, kdo umí vařit. Píše. Stejně nevíš, kde bydlíme.
Herec1 Čte. To se pleteš Rudánku. Svoji adresu jste pověsili nad inzerát. Zítra na viděnou. Herec1 se stydí a potajmu odchází.
Herec2 To není možný. No jo, hele, je tam. Rudolfe!
Herec1 Já ji dal jenom tý krásce. Asi jsem to nějak potvrdil jinak, než se to mělo. Malililinkatej omyl.
Herec2 Malililinkatej omyl. Malililinkatej omyl. Velikananánskej omyl!!! Jo, a ještě k tomu veřejně. Tak tohle nám zkomplikuje život, kamaráde. Hned to smažu, než si toho někdo všimne.
Herec1 Já bych jí tam nechal.
Herec2 Blbost. Až si vybereme tu nejlepší, pak teprve jí můžeme pozvat. A tu sestřenici si odtud budeš lifrovat sám. Já se zítra radši ztratím. Nemám zájem o ženskou, která nejen že neumí vařit, ale neumí nic a je chytrá jak rádio.
Herec1 No tak jo.
Herec2 Zkusíme kouknout na další adeptky?
Herec1 Docela mě přešla chuť. Odchází do zákulisí a převléká se.
Herec2 Alespoň jednu. Sedá si k počítači. Další je Anna. Píše, že to bere všemi deseti. Tak teď bych poprosil další divačku, aby mi tady přečetla pár vět. Vy slečno? Bezvadný. Pojďte sem. Budu vám říkat Anna. Absolvuje stejný postup jako u předešlých. Herec1 přijde na jeviště, až bude převlečen. (Třeba za muchomůrku.)
Anna Dobrý den. Zítra vám přivezu snídani. Mohu?
Herec2 No jasně. Já miluju k snídani míchaná vajíčka na cibulce s párkem. Víte, kde bydlíme?
Anna Vím. Jste ode mne jen pár kilometrů. Najdu to lehce. Tak zítra. Zmizí z obrazovky. Vyprovodit, poděkovat, zatleskat.
Herec2 Ta se mi zatím líbila ze všech nejvíc. Hele, to by byla baba.
Herec1 Mě se zamlouvala víc ta tvoje sestřenice.
Herec2 Neblázni, Rudolfe. Když mi bylo asi patnáct, nutila mě jíst zeleninu. Prej je zdravá. Chápeš? Stravuje se jako přerostlej králík. Ona byla veganka.
Herec1 Už není?
Herec2 Zachránili ji na poslední chvíli. Dostala nějakou nemoc, po který se úplně zcvokla. Zkouší jednu dietu za druhou. Ta by nám mohla naservírovat maximálně suchary s marmeládou.
Herec1 Fujtajbl. To se dá jíst?
Herec2 Nedá. Taky jsi viděl, jak je hubená. Chtěl bys takhle skončit? Někdo zazvoní. Hele, jestli to bude nějakej tvůj malililinkatej omyl, tak si to odstřel sám. Jdu si lehnout. Lehne si na lehátko a pije pivo.
Herec1 Počkej, přece mě v tom nenecháš! No jo, teď máme ve scénáři, že na okno zabouchá starosta. Pro změnu má příležitost herec mužského pohlaví.
Herec2 Na velikosti nezáleží.
Herec1 Velikosti pohlaví?
Herec2 No coment.
Herec1 Tak prosím třeba vás. Jelikož jste na vesnici starostou, budu vám tykat. Souhlasíte? Souhlasíš? Po odsouhlasení ho poplácá po zádech jako dlouholetého kámoše a dá mu text a čepici.. Fajn ty vole. Tady si stoupni, tady máš papír, ostatně jako starosta umíš číst. Taky musíš být zvyklej, že ti nahoře napíšou text, kterej přečteš. Co? Tak Jeď.
Starosta Baby! Čte bejby a Herec2 ho opraví. Baby otevřete! Herec2 otvírá, starosta vchází. Nazdar baby. Jdu vám jen oznámit, že už máme ten hovnocuc opravenej a zítra vám přijedu vytáhnout tu vaši plnou žumpu. Doufám, že se nechystáte se někam odjet?
Herec2 Proč nám říkáš baby?
Starosta Jak se jmenuješ?
Herec2 Ferdinand Kolbaba.
Starosta A ty? Obrátí se na Herce1.
Herec1 Rudolf Žlababa.
Starosta No a není vám na tom něco divnýho?
Herec2 Ne.
Starosta Žlababa a Kolbaba. Vždyť je v těch příjmeních samá baba. Ve vesnici vám nikdo jinak neřekne. Já vám chci vytáhnout tu žumpu. Přijedu zítra.
Herec1 No konečně. Už nám to teče po zahradě.
Herec2 Hele, zítra nemůžeme. Nešlo by to pozítří?
Herec1 Proč bychom nemohli? Ty něco plánuješ?
Herec2 Jo. Snídani!
Herec1 Snídani? Ježišmarijá, snídaně. No jo, zítra to nejde, starosto.
Starosta Jindy nemůžu. Jestli to zítra nevytáhnu, budu moct až tak za čtrnáct dní. No, a jestli chcete v klidu snídat, přijedu po snídani. Tak čau. Odchází. Poděkování, potlesk.
Herec2 No a máme to. Jestli tomu dobře rozumím, zítra ráno nám přinese snídani Anna, hned nato vycucne starosta žumpu, Anna ten smrad nepřežije, uteče a potom nedejbůh se sem nakvartýruje moje nenormální sestřenice. Tak tohle ti nepřeju. Hele, ráno si vezmu holinky a radši se zdekuju na houby. Ale až po snídani.
Herec1 Přeháníš. Myslím, že to dobře dopadne.
Herec2 Ty radši nemysli.
Herec1 Ferdo! Já myslím, že je zítra sobota.
Herec2 No a?
Herec1 No!
Herec2 Co? No!
Herec1 Nedělej, že si nepamatuješ.
Herec2 Co si mám pamatovat?
Herec1 Prohrál jsi v kartách. A sázka byla o to, že budeš celou sobotu mluvit ve verších.
Herec2 Tys to bral vážně?
Herec1 Jestli to nedodržíš, už ti nebudu nikdy prát trenky.
Herec2 Tak tedy jo. Ale před Annou ne.
Herec1 Když celý den, tak i před Annou.
Herec2 O to větší důvod je, abych šel na houby. A vy diváci teď máte taky dvacetiminutovou pausu. Dejte si něco ostřejšího, aby se vám ve druhé polovině lépe hrálo.
Scéna 2
Vchod do stavení (lavička, dveře) Herec2 vychází v pyžamu.
Herec2 Dobré ráno sluníčko, vyspal jsem se maličko. Měl jsem dneska pěkný sen, že bude krásný slunný den. Panebože, to rýmování je skvělé. Můžu každého slušně poslat do p…ostele. No a teď máme ve scénáři, že přichází Anna. Jenže naše Anna má ve své roli kládu. To znamená, že je to spousta textu. Poděkujeme tedy slečně Anně za první výstup a všichni si vás krásná dámo, budou představovat pod krejčovskou pannou Annou, která váš text zvládne neméně bravurně. Vyndá ze zákulisí krejčovskou pannu. Jestli byste dovolila, potřeboval bych nějaký kus vašeho oblečení. Stačí klobouk, nebo podprsenka. Dostane čepici a dá ji na pannu. Je vám podobná. Jediný rozdíl je, že ona je ještě panna. Vy taky? Dávno ne. Co?
- Panna S. Pannu čte Herec2. Dobré ráno, nejdu pozdě?
Herec2 Krásná Panna chodí z rána, i když není objednána. Jistě mě to mrzí, že jde takhle brzy. Rudolf totiž ještě chrní, jdu ho vzbudit, dám mu zrní. On pak vždycky pěkně vrní.
- Panna Cože? Jaký zrní? V mužích jsem se nikdy nevyznala, tak nevím, co se divím. Herec2 odchází pro Herce1. Herec2 přichází a tlačí na invalidním vozíku spícího Herce1, objímajícího medvídka.
- Panna On je invalidní?
Herec2 Ne, jen nerad vstává.
Herec1 Rýmovat, nebo neperu trenky.
Herec2 A je líný jako kráva.
Herec1 Dobré ráno Aničko, vy jste jako sluníčko.
Herec2 Hele, rýmovat mám já, né?
Herec1 Neperu!
Herec2 Důvody mám pád-né.
Herec1 Radši mlč. Nebo nám Anička zdrhne dřív, než přijede hov… fekál. Herec2 vyndá ze zákulisí talíř se snídaní.
- Panna Tady máte snídani. Skočím do kuchyně a uvařím kakao. Shodí hrubě pannu do zákulisí.
Herec1 A teď bychom potřebovali Adélku. Je to pár vět a nemusíte se převlékat, svlékat ani oblékat. Přichází Adélka. Tady máte text a začínáte vy. Podá jí hrnec. Jo, zapomněl jsem vám říct, že jste lesba a jste partnerkou Anny krejčovské panny.
Adéla Nazdar dědci. Tady je ta zelňačka. Kde budu bydlet?
Herec2 Co tady chcete?
Herec1 Rýmovat, trenky.
Herec2 Ach lidé bděte. Herec2 odchází do zákulisí.
Herec1 Kamarád je trochu zmatený. Tu zelňačku samozřejmě bereme, ale jak jste se dozvěděla… Nedopoví.
Adéla Já jsem Adéla. Včera jsme se domluvili na netu. Je tady krásně. Určitě se mnou budete muset být spokojeni, nebo uvidíte!
Herec1 Ještě chvíli tady počkejte, Adélko. Pane starosto, mohl byste mi půjčit čepici? Děkuji. Přehodí čepici přes židli a mluví za starostu.
- Starosta Tak jsem tady hoši. Koukám, že máte návštěvu, tak to jen hodím dovnitř a jdu vás vycucat. Přichází Herec2 s Pannou s hrnkem.
Adéla Anno!
- Panna Panebože!
Adéla Co tady děláš? Ty mi zahejbáš s dědkama?
- Panna Nene lásko, to tak jen vypadá, to je můj strýček. Přece víš, že bych tě nikdy nepodvedla.
Adéla Nelži! Už delší dobu mám pocit, že chceš zdrhnout. Přitom já tě tak miluju. Nesmíš mě opustit!
- Panna A co tady vlastně děláš ty? A co je tohle? Zelňačka? Jestli tomuhle říkáš láska? To se radši zaprodám chlapům.
Adéla Anno, lásko moje, to přece nesmíš.
Herec1 Děkuji vám Adélko za vaši bravurně sehranou roli a prosím potlesk pro neherečku s pětiletou praxí. Adélka odchází. Moment, tu svoji partnerku si vezměte s sebou. Vezme krejčovskou pannu a odnese jí k Adélce k sedadlu. Musíte se usmířit. Vemte si jí na klín. Klidně se pohádejte, ale potichu, představení pokračuje.
- Starosta Co to bylo? Vy pronajímáte pokoje lesbám?
Herec2 Ale kdeže. To jsou naše neteře.
Herec1 Trenky.
Nejsou vleže, mají rovné páteře.
- Starosta Hoši hoši. Abyste se nedostali do průšvihu. No nic, jdu to vycucnout. Herec1 vezme židli a odnese jí do zákulisí.
Herec2 Sice bych si dal snídani, ale radši jdu na ty houby. Herec1 se podívá na Herce2. Nejraději bych jel na koni, než poslouchat hlásný trouby. Potom Herec2 odchází na houby.
Herec1 Panebože, co jsme ti udělali. Teď tady už chybí jenom ta Ferdova sestřenice. No a je to tady zase. Ve scénáři je napsáno: „Přichází Leny.“ Nemáš v sále nějakou sestřenici? Volá na Herce2 do zákulisí.
Herec2 Vykoukne a řekne: Varianta ano- Mám, ale žádná není kráva. Varianta ne- Naštěstí nemám.
Herec1 No nic, zahraju to sám. Svoji čepici položí na stojan od mikrofonu-dál jen mikrofon-, vezme si čepici Leny a mluví jako Leny na Herce1. (Na mikrofon)
- Leny Dobrý den. Bydlí tady Ferda Kolbaba? Přendá si čepici na Rudolf.
Herec1 Přerostlej králík! Pane Bože, nemusíš mi plnit každý přání, které vyslovím. Kdepak Kolbaba. Ten bydlí už půl roku v Praze. Já tady žiju se dvěma lesbama. Ukáže na sedící Adélku, která má u sebe pannu. Pustí se do snídaně. Zrovna se domlouvají, kterou z nich otěhotním. Chcete taky? Nabídne mikrofonu vánočku. Přendá si čepici na Leny.
- Leny Ne, díky nechci otěhotnět. Přendá si čepici na Rudolf.
Herec1 Po vánočce? A teď je ve scénáři: Přichází Anna. Ježišmarijá, Herče2! Cos to napsal? Běží pro Pannu Annu, vezme si její čepici a mluví za ní.
- Anna Pane Žlababa, my to bereme obě. Přendá si čepici na Leny.
- Leny To jako obě najednou? Nechci vám do toho mluvit, ale nebylo by lepší postupně? Tady pánovi je už taky, no není nejmladší. Aby to s ním neseklo. Přendá si čepici na Rudolf.
Herec1 Moment! Děvčata, o tom já nemůžu rozhodovat. Bydlím tady s kolegou a on do toho má taky co mluvit. Přendá si čepici na Anna.
- Anna K sakru, co to tady tak strašně smrdí? To je hroznej smrad. Musím se schovat, nebo se pozvracím. Přendá si čepici na Rudolf.
Herec1 A teď nám scénář nařizuje: Obě se rychle schovají do domu. Vezme si svoji čepici z mikrofonu, dá na mikrofon čepici Anny, vezme pannu a stojan na mikrofon a šup s tím do zákulisí. Vrátí se s čepicí Rudolf.
Herec1 Co dělaj? Začichá. Jsou to obyčejný hovna. Nakoukne oknem do zákulisí. Do pytle, už ani nevím, kolik jich tady je. Jak tohle dopadne? Pustí se do snídaně. Přichází Herec2.
Herec2 Šel jsem na houby, našel jsem houby a bolí mě klouby. Hele, už jsou pryč?
Herec1 Ssss. Má plnou pusu.
Herec2 Ty nesyč. Nebo vezmu na tě bič.
Herec1 Ssssou uvnitř.
Herec2 Teď už jenom chybí, aby dorazila i sestřenice.
Herec1 Ta je tam taky. A rým?
Herec2 Sestřenice? Pět ran do čepice. Hele, co budeme dělat?
Herec1 Svlíkneme se a budeme běhat. Nech už toho rýmování. Za prvé mi to leze na nervy a za druhé se tvůj mozek zabývá zbytečnostmi, než aby přemýšlel o důležitých věcech. Nejdůležitější je, jak se jich zbavit.
Herec2 To tedy ne. Napsals adresu? Napsal. Malilinkatej omyl. Tak se starej. Za druhé. Chtěl jsi kuchařku? Chtěl. Tak vybírej. A za třetí, jestli přestanu rýmovat, tak zjistím skutečný stav věci a půjdu se radši oběsit. A kromě toho mám hlad.
Herec1 Co kdybychom je… Ukáže jako podříznutí krku. Hele teď má podle scénáře přijít Jana s kufry. Já už hraju tři. Odmítám hrát další.
Herec2 Dobrá, tuhle si vezmu já. Dá si na hlavu čepici s nápisem Jana. Čepici Ferda dá na věšák.
- Jana Dobrý den. Jsem tady dobře u pana Rudolfa Žlababy?
Herec1 To jsem já.
- Jana Jmenuji se Jana. Voda mi vyplavila byt a včera mi oznámili, že náš dům bude muset být zbourán. Už čtrnáct dní bydlím ve školní tělocvičně. Vaše nabídka mi přišla zajímavá. Po večerech dělám brigádu ve fásvůdu. Jestli chcete, mohla bych dnes udělat k obědu slavnostní řízek s bramborovým salátem, nebo knedlo zelo. Jenom mě prosím vás neodmítejte.
Herec1 No prosím, to je jednání. Bereme vás i s kufry, ale máme malý problém.
- Jana A jéje. Vy už mě nechcete?
Herec1 Chceme, chceme, jen se v domečku usadily dvě lesby a přerostlej králík.
- Jana To mi připomíná jednu pohádku z mládí. Tam taky zvířátka vyhnala loupežníky z domečku, aby se tam místo nich nastěhovala. Co mohu udělat, abych vám pomohla vypudit ty loupežníky?
Herec1 Hele, já tu pohádku znám. Asi by byla blbost napodobovat zvířátka a vlézt jeden druhému na záda. Stejně by náš zpěv asi loupežníky nevyhnal. Nejsme Husité. Ale měl bych jedno řešení. Herec1 pošeptá něco Janě (Herec2) a Ferdovi (věšáku) a oni nadšeně souhlasí. Herec2 si vezme čepici Ferda a na věšák dá čepici Jana.
Herec2 Je to sice risk, ale asi nám nic jiného nezbude.
Herec1 Tak já pro ni dojdu. Vchází do chalupy a za chvíli přináší stojan na mikrofon. Herec2 si mezitím sundá čepici Jana, dá jí na věšák a vezme si čepici Ferda.
- Leny Ahoj Frantíku. Mikrofon se vrhne bratranci Herci2 kolem krku.
Herec2 No to je radosti. Hele, tys nepochopila, že hledáme kuchařku?
- Leny Nikoho lepšího nenajdeš. Naučila jsem se spoustu nových postupů a receptů. Umím například guláš ze soji, nebo zeleninové karbenátky.
Herec2 No právě. Lenko, my nejsme králíci. Hele, my máme rádi maso a chceme se normálně nažrat.
- Leny No tak jo. Měj se. Herec1 odnáší stojan a hned se vrací.
Herec1 To by byla první. Teď ty dvě partnerky. Herec2 přinese pannu Annu a zavolá z hlediště Adélku. Tak děvčata, jak to vyřešíme? Máte dvě možnosti. Buď tady s námi bydlet a dělat nám partnerky se vším všudy, nebo se vrátíte tam, odkud jste přišly. Herec2 si kleká před pannu Annu.
Herec2 Vezmete si mě za muže panno Anno?
- Anna Ty starej chlívku! Já miluju Adélku! Herec2 se otočí k Adélce.
Herec2 Slyšela jste to Adélko? Takže vám děkujeme za skvělý herecký výkon a posaďte se. Krejčovskou pannu vám necháme tady a po představení si ji můžete vyzvednout. Herec1 jde k věšáku.
Herec1 Tak Jano, myslím, že všechno dobře dopadlo a vy nám pro začátek můžete něco uvařit. Odnese věšák do zákulisí. Pak si Herec1 s Hercem2 sedají na lavičku.
Herec1 Co myslíš, že nám uvaří? Já bych chtěl husu.
Herec2 Asi jsi zapomněl na to, že uvnitř žádná husa není. Pokud nemyslíš, paní Janu. Z toho, co tam najde, udělá maximálně krupicovou kaši.
Herec1 Tu já miluju.
Herec2 Janu, nebo kaši?
Herec1 Obě. Pamatuješ, jak jsi vařil krupicovou kaši? Spleti sis krupici s cukrem.
Herec2 Hele, hele. Nespletl. Na tom cukru bylo jasně napsáno krupice.
Herec1 Já bych si dal neplavce.
Herec2 Cože? Jaké neplavce?
Herec1 Utopence.
Herec2 Nebo jak jsi uvařil tu mrtvou mrkev. Chtěl jsi ji udusit a spíš jsi ji přidusil.
Herec1 Škoda toho hrnce.
Herec2 Stejně jsme to dobře zařídili. Zvládli jsme tu tvoji malilinkatou chybu bez ztráty hvězdičky.
Herec1 Teď bychom naposledy potřebovali, aby nám pan starosta přečetl poslední věty.
Jde ke starostovi a dá mu papír. Ten přečte svůj text a Herec1 ho nechá přečíst ještě jednou, nebo dvakrát, aby to bylo efektivnější.
Starosta Kluci, průšvih! Co jste to udělali? Žene se sem asi čtyřicet ženskejch! Hledají váš dům! Poslal jsem je k rybníku, ale jak to zjistí, máte je tady!
Herec2 Jdu na houby. Hele, nenechám se kvůli malilinkatýmu omylu zlynčovat.
Herec1 To je konec.
Herec2 Konec? Tak to se klaníme a přejeme divákům pěkný večer. Já mizím. Odchází.
Herec1 Já taky. Dávejte si dobrý pozor, co děláte na internetu. Mohlo by se vám stát totéž. Ty ženský už jdou, mažeme.
Začne hrát hudba a zpíváme.
Dej si bacha
Na internetu se nepletu, musíte tu ostražití být
Každou chybou vaše žití vymaže vám absolutní klid
Dej si bacha dej si bacha dej si bacha dej si bacha moc
Nebo někdo zneužije tvoje sny a zkazí ti moc noc
Každá chyba v internetu pozve vám nejednu tetičku
a je po létu, neboť teta nechce sama opustit světničku
Dej si bacha dej si bacha dej si bacha nebo Mozarta
Neboť ženské po světnici rozlezou se jako morčata
Herec2 a Herec1 se ukloní a poděkují všem neherečkám.
Konec
(Melodii písně dodám na požádání na adrese straaca@seznam.cz)
Hlasité předčítání
