Povídka

Máš moc hezký oči
Četba díla zabere cca 2 min.

Toto dílo je (3/4) součást sbírky: 
Povídky a pohádky z jiného prostředí
  

Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, která tě buď udrží, nebo se pod tebou zlomí jako suchá ruka stoletý babičky, zatímco při pádu nekřesťansky kleješ. Záleží, z jakýho úhlu pohledu se na to díváš.
Nicméně.
Pojďme se podívat na jiný úhel pohledu jiného úhlu pohledu.

,,Co do mě strkáš?! Teď jsem na řadě já, abych viděla ven!“
,,Kompromis! Budeme koukat obě!“
Dvě sestry uvězněné kusem hadru, vystrčí svá očka zpoza něj a nestačí se divit.
,,Čum, co to na nás zase čumí za exota.“
,,Úplně vidím hlad v jeho očích, jak by si chtěl sáhnout.“
,,Jestli to zkusí, vysvobodíme se a uškrtíme ho jako zbytečně visící šála ve skříni na půdě!“
,,Umlátíme ho jako Thorovo běsnící kladivo, až z něj budou sliny lítat!“ ,
,Hele, pivo. Hey, ty! Jo, hey ty! Dej nám taky napít!“
Půllitr klasicky sjede po rtech a vyklopí svou náplň mezi dvě sestry. Už chápu proč.
,,Jop, to je lepší.“ Nastává noc a čas spánku.
,,Jau, to bolí!“
,,Simtě, to vydržíš.“
,,Se s tebou nebavím.“
Záda si začnou hovět na matraci. Dvě sestry se k sobě otočí zády a každá civí na jinou stranu.
,,Víš, on si každej myslí, že je to jak v pornu.“
,,Jako co?“
,,No, že když nás vypustí na svobodu a lehne si na záda, zůstaneme pevně stát na místě, ale je to spíš tak, že je mezi námi aspoň místo na popelník.“
,,Nebo na něco jinýho.“
,,Jako na co?“
,,Pamatuješ si Alfréda?“
,,Myslíš takový to podlouhlý chapadlo Krakena, ze kterýho jsme měly vyrážku?“
,,Jo.“
,,Hovado. Že se mu to prej líbí a nakonec na nás ještě začne plivat.“
Záda vystřídá bok a sestry se opět setkají vedle sebe s nebezpečnými výrazy, kdy si představují, jak Ježíš mění mlíko ve smrtelnej jed.
,,To ještě netuší, že taky umíme plivat.“
,,To jo, ale jen když nás bude okusovat nějaký nesoběstačný mládě, který z nás udělá seschlý rozinky.“
,,Nebuď tak zlá, jen si představ naší nositelku s naší pomocnou silou. Tři vemena brázdící neuveřitelnej svět nevěřícnejch výrazů, důvěřivě se dávících naším nedůvěryhodným jedem.“

Tak spolu sestry tiše spřádají plány v temnotě své podprsenky za potutelných úsměvů, protože nikdo netuší, že i kozy mají oči.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 2         Část 4 >>

O autorovi

Nikola Dziubová

Ve hvězdách a kletbách je mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Odpuštění  není o tom ...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
0