„Nechceš vystoupit a tlačit? Co myslíš, že jako dělám, tahle lady už má svý roky, ale dnes to bylo poprvý, co nechtěla nastartovat. Jako by byla baterie nějak přidušená nebo co…“
„Hlavně, aby nechcípla teď,“ vyslovil Roger své obavy a nervózně zkontroloval výšku pod nimi.
Všechny modely Meganeura už měly sice povinné nouzové padáky, ale Roger nebyl jedním z těch dobrodruhů, co by je chtěl otestovat.
„Klídek, jak se jednou rozjede, už ji nic nezastaví, teda kromě přistávací sekvence!“ uklidňoval Dave především sám sebe s citelně nervózním tónem v hlase.
Roger přejel dlaní přes svou mastnou pleš, dělal to vždy, když cítil velké napětí. Jako tenkrát, když si myslel, že ho chtějí ve vězení ubodat, otíral svou dlaň o hlavu tak často, až mu jeho zlozvyk dopomohl k plešatosti.
Dave kličkoval ve večerním letovém provozu a snažil se splynout s davem. Čtvrtý rotor se sem tam probral k životu a jen tak se protočil, aby dal najevo, že s ním ještě není zcela amen.
„Myslím, že to bude špatným kontaktem mezi rozvodným káblem čtvrtýho motoru a baterií. Tyhle závady bývaj u dvojkový Meganeury běžný, to spravíme klasickou multifunkční pájecí stanicí,“ blábolil Dave, aby vypadal chytře a zároveň trochu naředil dusno v kabině.
Roger ho nevnímal. „Myslím, že jsme se jim ztratili,“ oznámil po delší kontrole zpětného zrcátka.
Dave se otočil namísto toho, aby použil zrcátko, jinak to totiž neuměl. „No jo, nikde nikdo,“ přitakal.
„Musíme někde přistát. S tím posraným rotorem nás akorát zastavěj!“
Dave protočil oči v sloup. Nechtěl nikde zastavovat, ne dokud nebudou v bezpečí za hranicemi. Přesto však zamrčel v souhlas, s poškozeným autem daleko letět nemohli.
„Znám tady poblíž jeden bezpečnej high-bar,“ navrhl Roger.
„Jak jako bezpečnej?“
„Takovej pajzl, skoro nikdo tam nechodí. Mrknem na motor, zachlastáme, přespíme v autě a zítra přeletíme přes hranice Novýho Mexika…“
„No tak fajn…,“ souhlasil Dave otráveně. Jakmile v tom byl alkohol, kývl by i na důkladnou kolonoskopii. „Kam mám teda letět?“
„Támhle, jak je ten osvícenej výškáč,“ ukazoval Roger skrze pravé postranní okýnko. „Patro stopade něco. Hledej ceduli s nápisem: Vinnie’s booze sanctuary u přistávacích plošin.“
Vinnieho putyka měla svůj styl. Interiér byl zařízený v nádherném retro stylu první poloviny jednadvacátého století. Všude visely prastaré LCD televize s běžícími záznamy nějakých sportovních přenosů z dob, kdy se lidé ještě honili za míčky, puky a kdoví čím. Dnes byl vrcholový sport považován za něco nebezpečného a plného drog, co patřilo do minulosti.
Dave nasál retro atmosféru hned, jak vešel dovnitř a okamžitě mu učarovala. Kde jsou ty doby, kdy lidé pořád jen zírali do telefonů a život na sociálních sítích byl pro ně největším problémem. Pryč jsou ty časy, kdy reklamy nebyly standartní součástí nábytku a kdy se spolu lidé uměli ještě zdravě pohádat kvůli prkotinám, kterým vlastně ani za mák nerozuměli.
Tehdy to byla nádherná doba jeho pra-pra rodičů, jež ho prvně uchvátila v seriálu: „Panelák na předměstí“, který sledoval pravidelně ve vězení. Lidé se tehdy měli dobře a uměli spolu alespoň normálně online komunikovat, dneska byla těžká doba a všechno šlo do hajzlu.
Usadili se u dřevěného stolu vedle baru. Stůl byl z pravého hořlavého dřeva, žádný potahovaný plast a žádné zabudované reklamy.
Hlasité předčítání
