„Tak jo Dave, jen ať si myslí, že jsi na šrot opilý. Aaa – akce!“ zahuhňal pro sebe a vypotácel se do prostoru hospody.
Dave těžkopádně manévroval mezi stoly, jako nákladní okotokoptéra ranní dopravní špičkou. Roger ho upřeně pozoroval a jeho obličej neznatelně ozdobil malý potutelný úsměv.
Roger Jones nebyl nikdy žádný andílek a dnes na tom nehodlal nic měnit. Býval zdatným hackerem v organizované skupině virtuálních banditů. Obejít bezpečnostní systém toho zastaralého zlatnictví pro něj nebyl žádný problém, potřeboval jen pomoci s nákladem. Ne Dave Parnelle, ty opravdu nemáš štěstí, pomyslel si při pohledu na svého alkoholem zřízeného komplice.
Dave ztěžka dopadl na židli.
Roger pozvedl svou sklenici zvětralého piva. „Tak na zdraví, kamaráde!“ usmál se.
„Na zdraví,“ zamumlal Dave a otočil do sebe zbytek piva. Okamžitě poznal, že s ním nebylo něco v pořádku.
„Tak dáme ještě panáka, ne?“ pobídl Roger.
„Ne, nenenenene,“ kroutil hlavou Dave. „Musíme přece opravit to zasraný auto!“
Roger se opřel ve své židli a zkřížil ruce na prsou. „Ráno.“
„Hovno ráno. Teď. Ráno musíme letět!“ vysoukal Dave umíněně.
Roger krátce zapřemýšlel. „Dobře, kámo, jak chceš,“ utrousil a vrávoravě se postavil. „Hej, šéfe!“ houkl na barmana, který si velmi považoval, když na něj hosté povolávali namísto, aby cinkali debilní aplikací.
„Co si přejete, pánové?“
„Nemáš tady náhodou to – no to…,“ Roger se otočil na komplice.
„Multifunkční pájecí stanici, nejlépe třístovku, ale možná by stačila i dvoustovka,“ doplnil Dave.
Barman se usmál. „Ale nezkoušejte mi s ní odletět, je tam anti-theft lokalizátor.“
Roger a Dave svorně zakroutili hlavami a barman něco vyťukal na barovém tabletu.
„Vercajk by měl bejt odemčenej, jsou to první dveře zleva, když projdete do garáží.“
Roger se rozhlédl po lokále. V koutě nasával pouze jeden pobuda. „Díky. Tady je za námahu a útratu, ještě přijdeme,“ oznámil a nenápadně vsunul hotovost pod barový ubrus. Platba či příjem hotovosti na nepovolených místech byla totiž protizákonná.
Garáží profukoval ostrý vítr stopadesátého osmého nadzemního patra. Čerstvý studený vzduch bylo přesně to, co Dave ke svému střízlivění potřeboval.
„Nebyl tam aspoň francouzák? Jinak se k tomu rozvodnýmu káblu nedostanu,“ otázal se Dave, jakmile Roger přitáhl vozík s nářadím.
„Tohle je všechno, ale můžeš zkusit moje švýcarský páčidlo.“
Dave sebral páčidlo ze zadních sedáků a otočil kolečkem nástrojů. Cvak – malé páčidlo na hřebíky, cvak – mohutné páčidlo na bedny, cvak – ostré páčidlo do dveří, cvak, cvak, cvak… Davovi před očima vyskakovaly další a další nástroje jako reklamy na webových stránkách s pirátskými seriály. Postupně se před ním vynořilo snad vše od páčidel a nožů, přes otvíráky na konzervy až po nůžtičky na doutníky.
„No teda, ti Švýcaři myslej fakt na všechno,“ poznamenal uznale Dave. „No konečně, tady to máme,“ zajásal, když se před ním zjevil francouzský klíč.
„Víš, že to nemusíš přepínat po jednom jako idiot?“
„Byl jsem zvědavej,“ pokrčil rameny Dave.
Hrabal se opilý pod kapotou auta asi hodin, ale vše se mu jevilo úplně v pořádku. Kontakty plusových i minusových kabelů z baterie vypadaly solidně. Problém musel být přímo ve čtvrtém motoru, usoudil. Jakmile se nahnul nad čtvrtý rotor okamžitě poznal, že s ním někdo manipuloval. Krytka byla ohnutá a něco bylo vecpáno do prostoru hřídele. Opatrně se ohlédl za sebe. Roger pokuřoval u otevřených vrat přistávacích plošin. Dave s námahou vytáhl zkroucený gumový kobereček spolujezdce z hřídelového prostoru čtvrtého rotoru. Tohle byl očividně zdroj problémů.
Hlasité předčítání
