Melancholie
V pěně mořské se vlnily vzpomínky,
jenž jazyk oceánu slízl z pláže,
plavaly smyslně jak vnadné blondýnky,
které potřebovaly osobní stráže.
Parník vodní stopu přesně následoval,
cestu myšlenek minulých kopíroval,
pomalu se ze současnosti vytrácel,
a melancholií se nazpět dostával.
Skládačka z včerejšků obraz tvořila,
na něm šlo krásně rozeznat známé tváře,
nálada se dále do hlubin nořila,
a touha stala v šatech u oltáře.
Historie jsou proběhlé skutečnosti,
ale žít se má v krásách současnosti.