Sedím a koukám z okna,
čtu mezi řádky,
a kolem mě svět utíká,
jak kolotoč na pouti,
všechno se točí,
a kdesi něco zaniká.
Sedím a koukám z okna,
mraky plují,
a nebe je teď hladinou,
všechno se hýbe,
všechno se točí,
a všechny chmury pominou.
Jak chmýří pampelišky,
odvanutý strach
už jen v koutě skomírá,
já chci jen být a žít,
a svůj dech s sebou vzít,
jak cesta přede mnou… se otvírá.
Jen a jen, ruce své,
do dálky napřáhnu,
a čísi tělo přivinu,
sem a sem,
k sobě blíž,
abych byl, čím jsem a vždy budu.
Sedím a koukám z okna,
své oči zavřu,
a ve mně sen se probouzí.