Přátelé z domu prokletých duší 5
U Děsmana ve skrýši
V dalším příběhu se setkávám po dlouhé době se strážcem v jeho tajné skrýši,s Děsmanem!Po cestě temnými chodbami, které vůni prachu a vlhkého kamene doslova prosytily vzduch, jsem konečně dorazila do jeho skrýše. Děsmana jsem našla sedět ve stínu, kde slabé světlo svíce sotva prořezávalo temnotu. Děsman mě uvítal v jeho zaprášené potemnělé skrýši s takovým podivným výrazem, asi jako když někdo přemýšlí, jestli má nebo nemá být rád za někoho, kdo ho zklamal! Vypadal víc staře,vychrtle a měl přes sebe delší a teplejší přehoz, ukázal, abych šla k němu blíž a posadila se k němu na odřenou sedačku, vrzavě promluvil, tou jeho divnou řečí,řekl:
,,Posadila se ke mně a nestála tam tak! Asi by mě mělo těšit, že jí obr hodil do černé propasti času a našla ke mně cestu zpět i v jiném čase!“
,,A v jakým jiným čase jsme?“Zeptala jsem se ho, když mě chytl za ruku a přitáhl těsně k sobě, zašeptal:,,V čase přítomném, v tom, který ještě nikdy nebyl, nechme minulost být, vzpomínat na minulost je ztráta času, proto bude lepší se s tím co bylo už rozloučit a nevzpomínat ,teď je teď a takto, jak je to teď se mi to líbí!“
,,Mě ne, protože je Alex nemocný a jsem s toho smutná!“Řekla jsem Děsmanovi a odtáhla se od něho trochu dál,blíž k boční opěrce o kterou jsem si opřela skrčený nohy, aby mě po nich nelezly náhodou pavouci! Kolem Děsmana i v té skrýši je snad pavoučí sešlost, no horor!
Děsman se na mě pobaveně šklebil a když mi do vlasů spadl pavouk,tak ho chytl a snědl!
Řekl:,,Co jí tu tak děsí, že by moje maličkost, nebo snad mí přemnožení pavouci, mohla by mi jich pár nachytat tuhle do skleničky, aby se tu nenudila!“
Ukázal Děsman na takovou větší sklenici zavřenou síťkovým vrškem a omotanou pavučinou, tak jsem se zeptala, když mu nachytám pavouky,prozradí mi něco,co bych chtěla vědět?
Děsman pohnul neochotně hlavou, řekl:,,Ale žádný otázky ohledně minulosti jí zodpovídat nebudu, ani nic co se týká mě samého, o můj stín by se taky zajímat neměla, ten si budu muset před ní asi více hlídat, abych o něj snad nepřišel, ani mi tu zas neslídila nikde po knihovně!“
Shrnula jsem několik pavouků se sedačky Děsmanovi do té sklenice a zeptala se ho:,,Jak by se dalo zrušit to prokletí, který tu drží všechny ty duše v tomto domě? A proč se má minulost opakovat?Proč mě i Alexovi stín ukázal ten příběh trochu jinak a taky, co bych podle něho měla udělat a jak bych mohla pomoct Alexovi?“
Děsman na to pokýval a řekl:,,Pomalu na mě, ale dobře tak popořadě, napřed o těch, kteří tu dřív žili a nepřáli si opustit tohle místo, tenhle dům, který byl jejich domovem a nechtěli, aby kdy patřil někomu cizímu, ani aby tu byl někdo nezvaný, ti si za svůj osud můžou sami, drží je tu jejich přání a ti tu přebývat chtějí, i za cenu, že jejich potomci tím trpí a změnit se to nedá, pak jsou ti druzí, co tu být nechtějí a uvázli tu, málokomu se podaří se dostat ven s prokletého ochranného kruhu, ten se dá zrušit snad jedině ohněm! Ale protože je dům pod ochranou těch, kteří tu být chtějí, nikomu se nikdy nepodaří, aby tu vše lehlo popelem!“
Hlasité předčítání
