Děsman se odmlčel, podíval se na mě a chytl mi levou ruku a ukázal do mojí dlaně, znovu pokýval hlavou,zeptal se, jestli už vím, co znamená moje označení od bezejmenné?
Přemýšlela jsem, co na to říct, nevím to úplně přesně,tak jsem Děsmanovi řekla:,, Nevím, co mám ve dlani za znamení, prosím můžeš mi to líp vysvětlit?“
Děsman se zašklebil a ztěžka odpověděl tou jeho divnou onakou řečí, kdy o mě, říká jako o ní:,,To zná jen bezejmenná, jak jí pojmenovala Vička? A neradím jí, aby to chtěla používat, když se to aktivuje, pak je to nebezpečné, neměla by chtít zachránit duše prokletých, neměla by se víc zaplétat do rodiny tohoto domu, když ví, že jí tu nemusí a ti, kteří jí sem lákali, aby je vyvedla ven s tohoto domu by neměla poslouchat a už vůbec nelitovat toho nezvedence, syna pána domu, Alexandra! A proč stín každému trochu jinak vyjevil to z minula, měla by na to sama přijít a zařídit se podle toho! O stínu jí už neřeknu ani slovo!“
Zatvářil se Děsman nepřístupně a pustil mi ruku, chytl pavouka a hned ho spolkl, s jeho divné řeči,ve mě zůstalo zklamání,že jsem se vlastně skoro nic nedozvěděla a ještě víc jsem zesmutněla. Děsman se unavil a poslal mě pryč.
Pak se otočil ke mě zády. „Unavila jsi mě. Odešla už. A… pamatovala si, že každý něco ztratí, když hledá odpovědi.“
Útěk s Alexem
Vyšla jsem po schodech k podkrovním dveřím. Podívala jsem se na obraz Indiána a měl zamyšlený výraz – jako by sledoval, co se uvnitř děje. Uvnitř jsem slyšela Rogího hlas: „I když ho nesnáším, nepřeju mu to nejhorší.“
Nechtěla jsem se s Rogím setkat, raději jsem zamířila k Alexovu pokoji. Dveře hlídal Tony, ale hádal se s Kristou, která se šla zamknout do koupelny. Využila jsem chvíle, kdy Tony klepal na dveře od koupelny a přemlouval ji,aby se nezlobila a proklouzla k Alexovi.
Seděl na posteli zády ke dveřím. Brečel. Tiše jsem si k němu přisedla, nechtěla ho rušit. Po chvíli mě přece jen zaregistroval. Otočil se a prosebně mi řekl:,,Dostaň mě od sud někam pryč,daleko,už tu nesnesu s nimi být!“
Chytl mi ruku a chtěl i se mnou vstát, řekla jsem, že ale nevím, kam pryč by si přál se dostat? Alex na to řekl:,,To je jedno, kamkoliv, nesnesu tu být a do nemocnice mě už taky nikdo nedostane! Pojď utečeme spolu někam, kde nás nikdo nenajde,jo?“
Tak jsme se zvedli, šli ke dveřím, u dveří se rozhlídli po chodbě a krom Tonyho u dveří koupelny, kde přemlouval Kristu a klepal jí pořád na dveře a nevšímal si ničeho jinýho kolem, nikde nikdo nebyl,tak jsme se s Alexem dostali ke schodišti a pak spolu utíkali po schodech až ke vchodovým dveřím, Alex se natáhl po klíčích, který ležely na botníku u dveří a pak jsme vyšli ven s domu. Pospíchali jsme a Alex řekl, že ty klíče jsou od auta a od jejich chaty, pojedeme tam spolu a zůstaneme tam,jak nejdéle to půjde, jo?
Hlasité předčítání
