Alex usedl za volant a já vedle něho na přední sedadlo,řekl,že to auto je Rogase a vůbec nevadí,když mu ho nabourá,bude to jízda roku a bude to velká legrace!Plánoval Alex naši cestu na chatu a taky že to byla pekelná jízda, na štěstí to bylo bez nehody a dojeli jsme na jakýsi parkoviště před hostincem Pod kopcem, tak se to tam jmenovalo.
Alex vystoupil, galantně obešel auto a otevřel mi dveře. „Pojď, dáme si tady něco k jídlu a pak vyšlápneme ten kopec pěšky. Auto tu necháme, snad to zvládneme!“ řekl s úsměvem. Byl trochu chladný večer, oba jsme byli nalehko. Alex si přehodil přes ramena deku z auta a mně podal Rogasovu teplou vestu, kterou našel na zadním sedadle. Ještě se podíval do kufru, vytáhl plachtu a pokynul: „Pomůžeš mi přikrýt auto? Kdo ví, kdo by ho tu mohl poznat. Určitě se po něm budou shánět!“ Obával se Alex a pak jsme šli do hostince dát si večeři, moc dlouho jsme se tam nezdrželi, dali jsme si jen polévku a vzali si sebou na cestu teplý čaj a pak jsme šli pěšky do kopce k chatě, byla to taková lesní vyšlapaná cesta která vedla točitě do kopce, byla už tma a zima, cestou byly i jiný chaty, ale jen některý měly Vánoční osvětlení. Alex vysvětloval: „Většina sousedů sem jezdí jen přes léto. Ale naše rodina jezdí na chatu často, oslavujeme tu konec roku a jiné svátky, asi jsi tu prve?“Ptal se Alex, tak jsem kývla, že jo, ještě nikdy jsem u nich na chatě nebyla!
Pak jsme konečně došli k jejich chatě, byla to velká chalupa, o hodně větší, než ty všechny kolem, byla na dvě patra a ve tvaru do L, Alex vypadal unaveně, ale zvládl v hlavním obýváku přiložit do krbu a zapálit v krbu oheň, všimla jsem si, že tu mají vánoční výzdobu a na stole prostřeno, měli tu mísy s ovocem a různý oříšky, Alex vysvětlil, že tu byl asi Rogas, otec mu každý rok v tuto dobu poručí připravit chatu k jejich oslavám a tak abych se tak nedivila, jak je to tu upravený! Pak jsme naskládali ke krbu na zem matrace ze sedaček a s křesel,vzali polštáře i deky a usedli tam vedle sebe ke krbu a povídali si. Alex řekl:,,Věříš,že je mi najednou tak jaksi líp,nic mě nebolí,akorát jsem trochu utahaný, jinak se cítím úplně fajn, šťastný, že jsme spolu tak nečekaně a nepozorovaně všem ujeli s toho prokletýho domu, nesnáším to tam! Najednou, jako by ze mě spadl těžký balvan, který mi po celou dobu ležel na hrudi a tížil, že jsem myslel, že každou chvíli tomu podlehnu a bude po mě, tak mi teď pověz, čím to je, tímhle místem, nebo tebou, nebo obojím?“
Pohla jsem ramenem, řekla, že určitě tímhle místem, je to tu moc krásný!
Alex si povzdechl, řekl, že mu pořád nejde s hlavy ten sen ,když byl doma, chtělo se mu k vůli tomu umřít, pořád měl před očima to všechno a abych hádala, co mu nejvíc vadilo?
Hlasité předčítání
