Obr zařval: ,,Tak ti ušetřím cestu!”
Silver se obrově otázce postavil: ,,Co jsi to zase provedl Ohynovi? Dozvěděl jsem se, že ho oslabeného nutíš do soubojů a když ho porazí, nedáš ho ani obnovit do ohně! Proč tohle děláš?A nutíš ji,aby to musela sledovat! Pak se divíš, že před tebou raději uteče ke mně, než aby musela věčně snášet ty tvoje krutosti!?”
Silverova slova obrovi nakrátko vzala dech. Silverovo kouzelné žezlo se rozzářilo a obr musel ucouvnout a zakrýt si oči.
,,Přestaň na mě zářit a vrať mi tu, která tady u tebe nemá co dělat, jinak budeš litovat!” Zařval obr.
Silver mi řekl: “Raději k němu jdi zpátky, nechci mít s ním žádné nepříjemnosti.”
To se mi nelíbilo a odpověděla jsem: ,,Dokud neobnoví Ohyna v ohni, tak za obrem nejdu!”
Obr na mě zavrčel: ,,Tak ho obnovím, ale ihned pojď ke mně, ať odsud můžu co nejdřív i s tebou zmizet!”
Silver kývl, abych šla, a tak jsem neochotně opustila jeho bezpečnou blízkost a šla k obrovi. Ten mě popadl a zmizel se mnou zpátky do Temnoviště.
Obnovení Ohyna
Šli jsme pro Ohyna a obr ho nedal do jeho ohně jako obvykle pod železný most. Místo toho rozdělal oheň v ohništi, nasypal do něj nějaký červený prášek a plameny se rozhořely do ruda. Obr tam Ohyna strčil a ten se v ohni proměňoval. Nakonec všechen oheň do sebe vtáhl, až nezbyl ani kouř. Ohyn se proměnil, vyrostl, zesílil a vypadal strašidelně. Uklonil se obrovi a poděkoval mu, že ho nechal obnovit. Na mě se ani nepodíval, což mě rozesmutnělo. Obr se na mě podíval hrozivě a zeptal se: ,,A co zase s tebou?”
Ohyn řekl: ,,Když pán dovolí, potrestám ji!”
Obr řekl: ,,Půjdeme spolu na lov a rozmyslím se pak, zatím ji zavřu do věže!”
Tak mě obr šel zamknout do věže a zmizel i s obnoveným Ohynem na lov. Bylo mi ve věži smutno a brečela jsem tam. Najednou se z kašny za závěsem ozvalo volání: ,,Proč tam brečíš a nejdeš se podívat ke kašně?”
Myslela jsem, že tam bude Bojka, ale nebyl! Byl to sám král Moran. Zeptal se: ,,Chceš jít se mnou?”
Tak jsem odpověděla: “Ne, nechci!”
Moran vylezl z kašny, zářil modře a když se ke mně přibližoval, couvala jsem před ním. Moran řekl: ,,Vezmu tě odsud k sobě a až přijde obr, řeknu mu, aby si odnesl místo tebe Lucindu!”
U krále Morana
Moran mě chytil do náruče a skočil se mnou do kašny. Pod vodou se jen otočil a najednou jsme byli u něho v jeho paláci. V komnatě královny Lucindy se ozýval podivný řev, který se rozléhal po celém paláci. Lucinda křičela na Morana, že ho nenávidí, že ho proklíná a jestli se k ní ještě někdy přiblíží, vyškrábe mu oči.
Moran mě usadil ke stolu v hodovní síni a přistrčil přede mě křišťálovou mísu s barevnými kuličkami. Zeptala jsem se: “Co to je?” a vzala si do dlaně jednu barevnou kuličku. Moran řekl:
,,Ty to neznáš? To je barevný cukr, ochutnej!”
Chystala jsem se ochutnat, ale řev Moranovy královny Lucindy mě zarazil.
,,Proč tak moc křičí? Co jsi jí provedl?” zeptala jsem se.
Moran pokrčil rameny: ,,Nic, jen se zlobí, že jsem ji vzal k obrovi na souboje a od té doby tu takhle řve. Musím obrovi říct, aby ji odnesl a zkusil ji přesvědčit, že je někdo i mnohem horší než já. Třeba on sám, obr, co?”
Šklebil se na mě Moran a zeptal se: ,,Nebo myslíš, že já jsem ten nejhorší a na obra nemám?”
Přiblížil se ke mně, vzal z mísy jednu barevnou kuličku a dal mi ji do pusy. Kulička se mi v puse rozpouštěla a pak se rozpadla, byla tak strašně moc dobrá! “MŇÁM!” zamlaskla jsem na tu kuličku a zeptala se: ,,Můžu si vzít ještě?” Moran se zasmál a řekl: “Ale jo, ale nepřežeň to, aby ti nebylo špatně!”
Vzala jsem si ještě jednu barevnou sladkou kuličku. Moran řekl: ,,Neodpověděla jsi mi na otázku!”
Omluvila jsem se: ,,Promiň, ale na to odpovědět neumím.”
Moran se zasmál: ,,Ale no ták, vím, že s obrem nejsi vůbec ráda a utíkáš mu pořád někam k Silverovi. Tak místo k Silverovi bys mohla raději utíkat za mnou, co?”
Odpověděla jsem: ,,Ale to se mi nehodí. Ty jsi přeci Ínemakův přítel a zradil jsi mě, když jsi obrovi řekl o mně a Ohynovi! Tak i kdybych za tebou utekla, stejně bys to obrovi řekl a moc by se na mě zlobil, možná i na tebe. Raději zůstanu s Ohynem než s tebou.”
Moran kývl: ,,Však ty jsi taky zrádná! Nebo myslíš, že si obr tvou zradu zasloužil?”
Souhlasně jsem kývla: ,,Jo, zasloužil.”
Moran zabručel: ,,Ty jsi ale mstivá, zlá žena. Tohle by mi moje královna nikdy neudělala, ať je jakákoliv.”
Opáčila jsem: ,,No vidíš, tak se jí drž a nechtěj ji za mě vyměnit.”
To Morana rozesmálo: ,,Takže, když tě za ni vyměním, dál budeš chtít být s Ohynem nebo hůř, utíkat za Silverem?”
,,Přesně tohle budu dál dělat! Nechci patřit tobě ani obrovi, nelíbí se mi to!” Odpověděla jsem.
Moran zamyšleně řekl: ,,Takže bys obra i mě vyměnila klidně za Silvera, přestože víš, kolik je kolem něho pořád žen a tebe by si mezi těmi všemi sotva všimnul?”
Řekla jsem: ,,Silver si mě vždycky všimne, když za ním přijdu, a udělá si na mě pokaždé čas, ať přijdu kdykoliv.”
Moran řekl: ,,Ale jen proto, že ví, že pro tebe pošle obr Ohyna! Kdyby věděl, že o tebe už obr nestojí a Ohyn pro tebe k němu nepřijde, tak se na tebe vykašle! Vsaď se o cokoliv chceš, že by to bylo, jak ti říkám já!”
,,Nechci se s tebou o nic vsázet!” Řekla jsem naštvaně.
Moran se zasmál: ,,Nechceš, protože víš, že mám pravdu a prohrála bys!”
Hodila jsem po něm jednu barevnou kuličku z mísy a řekla: ,,Raději bys mě měl odnést zpátky k obrovi do věže. Určitě už to ví, že tam nejsem, a bude se moc zlobit!”
Moran řekl: ,,S tím počítám. Však ať se zlobí a obrátí svůj hněv proti Lucindě, aby věděla, kdo je mnohem horší než já. Pak si mě aspoň bude víc vážit a nebude pořád tak kritická.”
Na to jsem řekla: ,,Co když to obrovo běsnění Lucinda nepřežije?”
Moran se zasmál: ,,Tahle fúrie přežije všechno, toho bych se vůbec nebál!”
Povzdechla jsem si: ,,Takže ji chceš vyměnit jen na zkoušku a pak, až se podle tebe u obra polepší, vezmeš si ji zase zpátky?”
Moran kývl: ,,No jo, ta bude pak úplně šťastná, že ji chci zpátky, a bude mi štěstím líbat nohy!”
Zeptala jsem se: ,,Co když ne a už bude chtít u obra zůstat?”
Moran se rozesmál, smál se, až mu tekly slzy: ,,To ani náhodou! Ty jsi teda vtipná, fakt!”
Řekla jsem vážně: ,,Co když se zamiluje do Ohyna?”
Moran úplně zařval smíchy a naklonil se tak, až málem spadl ze židle: ,,Moje královna Lucinda a Ohyn?”
Poté Moran zvážněl: ,,Toho tvého Ohyna si ani nepovšimne! Když ji nemá co nabídnout, neobstál by u ní ani svou ohnivou krásou! Tou může Ohnivák okouzlit jen takové jako jsi ty! Na moji královnu Lucindu by neměl! Je to pyšná pávice, která hledí jen na to, co jí kdo dá za dary, čím ji kdo potěší, nebo co jí kdo nabídne! Když někdo už nemá co, tak s ním okamžitě končí!”
Zeptala jsem se: ,,A ty jí máš co nabídnout?”
Moran přikývl: ,,Já jí mám pořád co nabídnout, i když už o to nestojí!”
Moranova sázka s Ínemakem
V tu chvíli se u Morana objevil obr a zařval: ,,Co to má znamenat?”
Moran obrovi řekl: ,,Promiň, ale přišel čas výměny. Však jsme se na tom domlouvali! Jdi a odnes Lucindu k sobě a zkus mi ji trochu napravit. Já ti zase zkusím tady téhle vymazat z hlavy Ohyna a Silvera, tak jak jsme se vsadili!”
Řekla jsem: ,,To se ti nikdy nepodaří!”
Obr dodal: ,,Když se mu to nepodaří, tak prohraje!”
Zeptala jsem se: ,,A co prohraje?”
Moran odpověděl: ,,To poznáš, až se tak stane!”
Obr dodal: ,,Už teď to máš všechno marný a prohraný, ale varoval jsem tě!”
Moran kývl: ,,Čas je můj největší nepřítel a mám ho opravdu málo. Kdyby se to dalo prodloužit, tak bys koukal!”
Ínemak řekl: ,,Do úplňku ti zbývá ještě mnoho času, ani to nedáš!”
Moran nastavil obrovi dlaň: ,,Vsaď se, že dám!”
Tak se vsadili! Ínemak ještě Moranovi řekl: ,,Dej na ni pozor a nespouštěj ji z očí!”
Moran na to kývl a obr si šel pro Moranovu královnu,ta mu v náručí omdlela a když obr zmizel,bylo tam najednou ticho, takový krásný klid!
Plavba na ostrov pokladu
Moran se rozhodl, že mě vezme na loď a prozradil mi, že má na jednom sopkovém ostrově ukrytý tajný poklad. Musí ho vyzvednout a pak ho předá obrovi, protože ví, že se mnou to má dopředu prohrané. Ale na tom všem ničeho nelituje a je rád, že mu to obr dovolil. Bude to naše první společná plavba za pokladem a možná za to budu aspoň trochu ráda. Kývla jsem na to.
Na lodi jsem ještě nikdy nebyla a moc se mi tam líbilo, i když mi bylo smutno za Ohynem. Dívala jsem se, jak za lodí plují delfíni a dohánějí ji, jak skáčou ve vlnách a hlasitě se smějí. To se mi líbilo a bylo to krásné!
Moran mi dal nádherné třpytivé šaty a dovolil mi jíst barevný cukr. Dokonce jsme rozpouštěli barevný cukr v čaji, takže jsem měla barevný čaj. Čas na lodi ubíhal rychle.
Když jsme dopluli na sopkový ostrov, Moran si vzal mapu a polovinu posádky z lodi. Ostrovem jsme prošli nejprve popraskanou, suchou pustinou se sopkovým vrcholem. Bylo tam nesnesitelné horko. Pak jsme dorazili k hlubokému kamenolomu a sestupovali dolů po vratkých, nestabilních schodech. Bylo to docela nebezpečné!
V temné jeskyni byl ukrytý velký poklad v truhle. Moran se přesvědčil, že truhla je neporušená a její obsah zůstal nezměněn. Cestou zpátky to bylo náročné a něco mě kouslo do lýtka! Moc to bolelo.
Na lodi se léčitel podíval na mou nohu a řekl, že mě musel kousnout jedovatý had. Nikdo jiný hada neviděl a ani já ne, asi protože jsem měla dlouhé šaty až na zem. Celá noha mě pálila, na lýtku jsem měla zvláštní znamení a nemohla jsem vůbec vstát a jít.
Celou zpáteční cestu jsem prospala a nechala se rozmazlovat Moranem. Byl moc fajn a byla jsem s ním na lodi šťastná! Moran se o mě dobře staral. Když jsme se vrátili z plavby s pokladem, bylo mi smutno, že už jsme zpátky.
Moran se dozvěděl, že jeho královna Lucinda u obra onemocněla. Obr přinesl Lucindu zpátky k Moranovi skoro hned po našem návratu z lodi. Moran předal obrovi celý poklad a nic si z něj nenechal! Obr mě také odnesl zpátky do věže. Bylo mi líto, že se musím vrátit zpátky k obrovi do Temnoviště, protože s Moranem mi bylo dobře.
Hlasité předčítání
