Mrkvička a Šíra jdou na pivo
Šíra: Ty, Lojzo, nepudem na pivo?
Mrkvička: Nemůžu, musím se starou džbát.
Šíra: Cože musíš?
Mrkvička: Džbát.
Šíra: Co to je?
Mrkvička: No ležet na koupališti a nudit se.
Šíra: A kde jsi přišel na takový slovo?
Mrkvička: U Lenky Filipový. Zpívá to v jedný písničce.
Šíra: Tak mi ji zazpívej, nebo ne. Jen to řekni. Už jsem tě slyšel zpívat.
Mrkvička: Bylo letní parno a já šla na plovárnu džbát.
Šíra: Aha. Tak to jo. Ale ta plovárna se jmenuje Džbán. Víš?
Mrkvička: A mě to bylo divný, že jsem to nenašel ve slovníku.
Šíra: Nemohla by ta tvoje jít sama?
Mrkvička: Mohla, ale kasu má ona.
Šíra: Řekni jí, že na to co ušetříš za plovárnu, máš nárok. Ať ti tedy dá jenom tolik, kolik bys dal za lístek.
Mrkvička: No, to asi nepůjde. Ona tam má známou a ta nás pustí zadara.
Šíra: No vidíš. Tak ať ti dá peníze za oba lístky.
Mrkvička: A Ty máš na pivo?
Šíra: Jo, našel jsem vindru.
Mrkvička: Kde?
Šíra: U starý v županu. Zapomněla si jí tam, když byla na masáži.
Mrkvička: Kolik vinder jsi našel?
Šíra: Stovku.
Mrkvička: No člověče, ty jsi osel dobrých zpráv.
Šíra: Neříká se osel, ale posel, vole.
Mrkvička: Kecáš. Já koukal na pohádku a tam bylo oslíčku otřes se a ne poslíčku.
Šíra: Hele, jestli tady budeme zevlovat, tak na to pivo nedojdem.
Mrkvička: Jak se zevluje?
Šíra: To jako neděláš nic.
Mrkvička: Aha. To je teda jako chytat lelky?
Šíra: To ne. Když chytáš lelky, děláš to úmyslně, ale o zevlování nevíš.
Mrkvička: Tak tomu nerozumím.
Šíra: Pojď na pivo a já ti to vysvětlím.
Mrkvička: Tak jo. A taky mi můžeš vysvětlit, co je to dox a a šutista.
Šíra: Takový slova neznám.
Mrkvička: To jsem četl v učebnici. Ořechy vím, co jsou. Jenže dox a šutistu jsem nenašel.
Šíra: A jak to tam bylo psaný?
Mrkvička: No ty slova mají předponu para. Paraořechy, paradox a parašutista.
Šíra: Aha, tak pojď, už mám žízeň.
Hlasité předčítání
