Mrkvička, Šíra a gender
Mrkvička: Ty Karle, co je to gender?
Šíra: Nevím. Počkej, já to zgůglim.
Mrkvička: No tak už mám dvě otázky. Co je to gender a co je to zgůglim?
Šíra: Zgůglim je, jako že to najdu na Gůglu. A už mám toho gendera. Gender původně v angličtině představoval „rod“ a to jak živočišný, tak i gramatický. Je to vlastně takový novodobý hermafrodit. Proč se na to vlastně ptáš?
Mrkvička: Ale nic. Jenom jsem to slyšel v autobuse.
Šíra: Kdo to řekl?
Mrkvička: Řidič mluvil o gendeře.
Šíra: O genderovi. Ale proč řidič mluvil o genderovi?
Mrkvička: Jak můžeš říct o genderovi, když nevíš, jakýho je rodu?
Šíra: Gender může být obou rodů. Vlastně všech třech.
Mrkvička: Takže mužský, ženský a za mlada dětský, jo?
Šíra: Neříká se dětský, ale střední. A není to střední, ale obojetný.
Mrkvička: Počkej, jak obojetný? To má jako pipinu i lulina?
Šíra: Já nevím. Nejsem gender. Ale mě by spíš zajímalo, proč o tom mluvil řidič autobusu.
Mrkvička: To on mi jen tak chtěl nadávat.
Šíra: Proč ti chtěl nadávat?
Mrkvička: No, abych postoupil dozadu. Jenže v uličce stála taková krásná holka… No a on řekl, že se bojím se na ní nalepit, a jestli jsem gender, no.
Šíra: Takže ty si se styděl, co?
Mrkvička: Prdliky. Já chtěl u ní stát, abych jí cejtil. Ona krásně voněla. Kdybych postoupil dál, za ní stál takovej tlustej smradlavej ženská.
Šíra: Chlap, ne?
Mrkvička: No, vypadala jako chlap. Co když to byl gender? Jak se pozná takovej gender?
Šíra: No, na první pohled asi nijak.
Mrkvička: No a co když jsme tedy gendeři a nevíme o tom?
Šíra: To určitě ne. Já mám jenom lulína a ty?
Mrkvička: Já taky.
Šíra: No vidíš. Tak buď klidnej.
Mrkvička: Víš, co ale nechápu?
Šíra: No to nevím.
Mrkvička: Když mají chlap a ženská dítě, tak aby nevymřeli, musí mít podle statistiky 2,2 dítěte na rodinu. Jak je tedy možný, že gendeři nemají děti a je jich pořád víc?
Šíra: Jo hochu, tak tohle asi neví ani strejda Gůgl. Ale toho, co neví asi není moc.
Mrkvička: Jo tak to je nemoc?
Šíra: Ne, nemoc, říkal jsem moc. Ale vlastně máš asi pravdu. Ona to bude nějaká nemoc, ale jen tak kapku.
Mrkvička: Neříkej! Ty máš kapavku?
Šíra: Kapavku ne, tý jsem se zbavil navždycky.
Mrkvička: Ty jsi měl i filcky?
Šíra: Hele, nech toho, ty hluchoune, nebo ti řeknu jako pan Pávek. Do žní.
Mrkvička: Musíš s tím na kožní?
Šíra: Ty Lojzo, kdy sis naposledy čistil uši? Jestli povezeme cement, budou ti muset odsekat beton.
Mrkvička: Dneska ráno mami.
Šíra: Ukaž. No jó, ty sis zapomněl vyndat z uší vatu.
Mrkvička: Hele, proč najednou tak křičíš?
Šíra: Protože si vůl.
Hlasité předčítání
