Čaroděj si povzdechl,ukázal mi obě svoje dlaně,měl v nich hluboké černé jizvy a řekl:
,,Já jsem už naprosto k ničemu!Čekám,až mine moje prokletí a budu moct v klidu odejít,tu knihu mi tu zatím nech,jsem rád,že jsi mi ji přinesla,ale toto ti trvalo!Ty najdeš zbytek mapy,doneseš mi ji a pak spolu můžeme pro tvoji ztracenou čast duše a já starý,bezmocný věštec snad budu ještě k něčemu užitečný,než nadobro zmizím!“
10. Hledání v domě
Vrátila jsem se do domu, který byl tichý a klidný, ale stále nesl v sobě něco znepokojivého. Každé vrzání prkna pod mými kroky mě přivádělo k tomu, abych si znovu připomínala čarodějova slova. „Dům, kde vše začalo…“
Opakovala jsem si to v hlavě jako mantru, zatímco jsem vcházela do podkroví.V podkroví panovala stejná tíživá atmosféra jako vždy, ale tentokrát jsem si všimla něčeho jiného. Vzduch byl chladnější, jako kdyby mě něco záměrně vedlo dál. Zaměřila jsem se na roh, kde stávalo staré zrcadlo, a zároveň se mé znamení v dlani znovu slabě rozžehlo. Bylo to tiché upozornění, že jsem na správném místě.Začala jsem zkoumat to místo okolo zrcadla.Nakonec jsem narazila na něco, co mi vyrazilo dech – starý malovaný panel skrytý za opřeným zrcadlem,který se mi podařilo opatrně odsunout. Na panelu byly symboly podobné těm v knize, ale jeho povrch byl poškozený a části byly nečitelné.Uprostřed panelu byl ale vyrytý jednoduchý, ale výrazný tvar – znamení, které se podobalo tomu na mé dlani. Pod ním byly vyryty slova, která mi ihned připadala povědomá: „Tou sí.“Ale krom tohoto jsem nic neobjevila,žádnou část mapy,myslím,že bude určitě ve skrýši u Děsmana a ten mi nikdy nedovolí to tam prohledat.
11.Temné stíny ze starého zrcadla
Klekla jsem si a dotkla se panelu levou rukou. Vtom se tu ale objevily podivné děsivé stíny,které vycházely se zrcadla,lekla jsem se, jak se ke mně přibližovaly,jeden mě vyzvedl do výšky a druhý si prohlížel moje znamení v levé dlani,další řekl:,,Ona s tím nic nezvládne dokázat,musela by napřed pohltit blesk,aby zesílila!“
Další řekl:,,Ty tomu čaroději tam nic nevěř,je neschopný a sám přišel o svoji moc,ta kniha je k ničemu,je to jen výplod jeho choré mysli!On může za zmizení strážkyně,on navedl bezejmennou,aby předala to znamení hloupému děvčeti,které si s tím neporadí a zahubí ji to dřív,než to dokáže nějak zvládnout používat!“
Pak řekli:,,Síla blesku by ji zabila a strážce za zrcadlem ji nemůže udržet,když pro ni pošle její pán s Temnoviště,tahle je tu už naposled!“
Další řekl:,,Ne není,ona tu ještě nekončí,ta část její duše,která miluje Rogase ji sem bude přitahovat do nekonečna!“
,,Ale mohla by přijít i o tu část,stejně je v sobě oddělená,stejně s tím v sobě bojuje a nedokáže to pořád přijmout,ona sem nepatří,patří k obrovi do Temnoviště,neměla by tu už vůbec být!“
Stíny se kolem mě protáčely,prohlíželi mě pořád znovu a dohadovali se,co by se mnou měli udělat,aby se mi ani náhodou nepodařilo spojit se se svojí částí duše za zrcadlem a vypustit ty,kteří tu být už nechtějí!Byla jsem z nich oslabená a bála se,že mi ublíží!
12.Rogasovi nic neřeknu
Hlasité předčítání
