Den dávno už dosalutoval
jak mladý kadet na cestě k domovu
byl večer – mrzlo
a tisíce bezdomovců tulících se k sýpavým větrákům metra
bylo nastoupeno před Kmotřičkou s kosou v pozoru.
Ten den zas hleděl jsem světu do očí
když v úchylné rozkoši začal se kastovat
ten den kol větracích šachet zvlášť čpělo to od moči
a Vestálská nevinnost tak jako nevěstka ve kšeftě
začla si kalhotky stahovat.