NA ZASNĚŽENÉ TERASE
Na zasněžené terase
V mlhavém křišťálu
Tišíš touhu po kráse
Prázdno se zalilo
Křehkou, bílou pěnou
Jsi sobě matkou, děckem, ženou
V ZAHRADĚ
zahrada tiše přede
ve sněhu blyští se
krystalky tesknoty
to malé dítě
je ještě nedovede
zahřát v dlani
a nezná rozdíl
mezi já a ty
větvoví jabloně
do ticha zahoří touhou
sýkorka zapěje
i když jen na vteřinu pouhou
promrzlý květ růže
se náhle rozvine
a děcko v tobě
se k němu plaše
přivine