Je velká naděje a naděje zůstává. Odchází poslední, jako když kapitán opouští svou loď. Ale jak, kdy a kde naděje vzniká? Vzniká před tím, než na ni pomyslíme, nebo až potom? Co to vlastně je? Je to náhodné slovo? Jedno z biliónu? Nebo jen pocit? Naděje je tu odjakživa. Každý tvor má naději na přežití, ovšem jen do té doby, než zemře. No ale naděje přece neumírá. Nebo snad ano? Umírá poslední, ale umírá. Tak jak tomu mám rozumět? Chci si dát schůzku s nadějí a trochu si s ní popovídat. Snad bude sdílná a poví mi, co tím vlastně chce říct. Já bych jí řekla, že je zároveň nesmrtelná, ale že zároveň umírá. Nesmrtelná do té doby, dokud neexploduje naše planeta Země, a pokud lidé budou mít naději a budou v ní věřit. A umírá, protože zkrátka… jo. Umírá.
A máme naději že po smrti nám bude lépe 🙂