Důležité je vzpomenout si na vnější okolnosti, které měly vliv na naše důležitá životní rozhodnutí, a podvědomě možná stále mají. Lpíte-li na nějakém příběhu z minulosti, ptejte se například: Jak jste se tenkrát cítili, jaká byla vaše očekávání, co vás k té či oné zásadní situaci přivedlo? Jste k této situaci stále ještě připoutáni? Jak vás to ovlivňuje tady a teď? Nechte mysl volně proudit a později se vraťte k tomu, co se vám nejživěji vybavuje – dojmy a pocity spojené s konkrétní, živou a domněnkami nepodbarvenou vzpomínkou. Uvědomte si, co cítíte. Strach, úzkost, nadšení, radost, zklamání, vztek, žárlivost? Jaké rozpoložení ve vás vyvolávají vzpomínky? Co vidíte nejčastěji? Opuštěný rodný dům, rozcházející se rodiče, opuštěného partnera? Vnímáte vlastní smutek, nebo smutek a trápení někoho jiného, vám blízkého? Jak vás tento smutek, spojený s jakoukoliv nepříjemnou minulostí, ovlivňuje v přítomnosti, kolik energie a radosti vám zbytečně ubírá?
Nedokážete-li nalézt žádné odpovědi, které by definovaly, kdo jste a kam máte namířeno, v den narozenin můžete navštívit váš rodný kraj, místo, kde jste se narodili, nebo místo spojené s dětstvím.
Pokud to nelze uskutečnit fyzicky, propojte se s místem, které je pro vás důležité, ve vzpomínkách, zapojte představivost, vizualizaci. Zaměřte se nejdříve na jakékoliv vzpomínky, postupně se vám místo vašeho dětství vybaví zabarvené určitou náladou, definované důležitými symboly, vnímané skrze vnitřní pocity. Vzpomínáte si na pocity v den, kdy jste se museli s určitým místem, vnitřně i vnějšně, na dlouho rozloučit? O jaké období vašeho života se jednalo?
Nevíte-li si rady, jak se na jemnohmotné energie vašeho života napojit, napište příběh
Nikoliv věcný, ale intuitivní, vyjádřený vnitřní cestou. Zajistěte si dostatek času a soukromí, pište cokoliv vám přijde na mysl, napište toho co nejvíc, pokud možno bez přerušování. Ponořte se do příběhu jako do hluboké vody. Napište i to, co byste nikdy nepronesli nahlas, nikdo to po vás nebude číst, pokud nebudete chtít. Vědomě si dopředu stanovte, že začnete psát s pocitem neurčitosti a postupně s příběhem, bez obav proklesným fantazií vycházející z podvědomí, vnitřně splynete. Nalaďte se na uvolněnou atmosféru. Pište bez dlouhých přestávek. Nepřemýšlejte, co napíšete, pište plynule. Nechte mysl uvolněnou, vyjádřete cokoliv, své rozmary, sny, domněnky, sentimentální hlouposti. Nechte fantazii volně projevit, pište uvolněně, tak, jakoby příběh byl o někom jiném, ne o vás. Klidně pište páté přes deváté, nesledujte, co píšete, vyprávějte příběh, sen, drama nebo romantickou komedii. Nechte se unést příběhem jakkoliv nelogickým nebo bláznivým, čarujte se slovy podvědomě, nestylizovaně.
Poté si váš příběh vícekrát přečtěte. Měli byste být schopni definovat určitá slova, věty, symboly a obrazy v příběhu se nápadně opakující. Utkvěl vám v paměti nějaký dům, kámen, strom, zahrada, řeka, les? Je vaše pozornost zaměřena k určitým lidem? Jaká síla se skrývá v těch nejvýraznějších symbolech? Kde se nachází důležité ohnisko energie, které vás k danému místu (lidem, věcem, událostem) přitahuje? Souvisí vzpomínková energie se ženským nebo mužským aspektem ve vašem nitru? Cítíte potřebu toto místo chránit? Anebo naopak toužíte, aby místo chránilo vás? Přejete si toto místo navštívit, anebo se tam již nikdy nechcete vrátit? Jaké energie či nápovědy k vám přicházejí z vašeho spirituálního středu? Je vyhodnocení vašeho příběhu podobné bloudění v obtížně překonatelném bludišti anebo v příjemně tajemném labyrintu se skrytým mystickým řádem, v kterém je možné potkat se sám se sebou a se svým vnitřním andělem?
Hlasité předčítání
