Pak dodal: „Mám pro ni překvapení.“
Z těch slov mě zamrazilo. Z temnoty se ke mně blížila postava v řetězech. Kosti ji praskaly, ruce natažené ke mně, zuby cenila jako hladové zvíře. Byla to ona – ta, která mě strašila u postýlky, když jsem byla ještě malá!Ta která byla bezejmenná a já ji pojmenovala: ,,Vička!“
Ve svitu svíček jsem poznala její zničenou zestárlou a zkostnatělou tvář!Dotkla se mě a chtěla mě obejmout! Ale Děsman na ni zařval,aby ode mě odstoupila a ona se zřítila k zemi,spadla na zem k mým nohám a už tam zůstala. Děsman mi řekl,abych si od ní nenechala vzít svoji energii,ale myslím,že mě tak oslabila svojí blízkostí,že mi nijak nešlo udržet se a padla jsem vysíleně hlavou Děsmanovi do klína,který u mě seděl,moje slabost a bezmoc v tom snu mě úplně probrala doma!Byla jsem s toho snu úplně vyřízená…
Hlasité předčítání
