2. Děsná návštěva
Chvíli jsme s obrem odpočívali v jeho oblíbené komnatě ve hradě.Po setkání s tím strašným Normanem,mi nebylo moc dobře,přemýšlela jsem,proč je vlastně ten Norman pro mě tak moc hrozný?Připadá mi,že jeho nenávist ke mě,je tak moc silná,že ji nemám šanci ničím nijak překonat!Proč mě vlastně tak nesnáší?Vadila jsem mu od prvního pohledu,už tenkrát na oslavě,kterou pořádal král Moran na lodi,jak tam bojovali princezny o Moranovo srdce,ale Norman si povšiml,že se Moran díval víc na mě,než na ty,které bojovaly o místo nové Moranovy královny!Možná jsem mu vadila ještě před tím?Tohle nebylo přeci to úplně první setkání s hrozným Normanem!Vzpomněla jsem si,ještě jak jsem tenkrát utekla obrovi,když jsem s ním nechtěla jít na návštěvu ke královně Pijavici,tenkrát jsem v Normanově říši potkala čaroděje Nata Přivolávače a on přivolal obra i krále Silvera,aby pomohli Normanovi porazit vodní obludný klan Zoltygů,obr to přeci nechtěl a ani Silver!Asi to pak obr udělal kvůli mě a pomohl vyhnat Zoltygy s Normanovi říše a on za to získal Normanovu říši,která se stala součástí Temnoviště,Norman sice přišel o svoji korunu a stal se podřízený obrovi,ale dál směl zůstávat na svém hradě a být správcem,akorát už nebyl král,taky byl nazlobený,že přišel o svého syna a neukázal ani svou tvář,seděl u stolu s přilbou,možná tak ukrýval svůj velký žal a smutek kvůli smrti svého syna?Kdybych tenkrát neutekla obrovi,tak vodní obludy by porazili Normana,zabrali by jeho říši a nemuselo to tak hrozně pak dopadnout s králem Silverem!Zesmutněla jsem ještě víc,Ohyn měl pravdu,když mi vyčítal,že se to všechno stalo jen kvůli mě!Což mě mrzí,ale možná je přeci jen lepší Norman,než byli obludní Zoltygové?Nebo není?Se zamyšlení mě vyrušilo,když se od brány ozvalo hlasité troubení. Obr poslal Ohyna, aby zjistil, kdo to je.Ínemak vypadal,jako by četl v mé mysli a po celou dobu,co jsme tu spolu takto v tichosti odpočívali ani nepromluvil. Ohyn se brzy vrátil, tvářil se naštvaně a řekl:
„U brány je zas ten Norman. Prý nutně musí mluvit s pánem!“
Obr zahučel: „Co zas chce ten starý otrava?“
Zvedl se a odešel k bráně. Přišlo mi to legrační a Ohyn se u dveří ušklíbl:
„Norman je vážně děsně otravný. Ani nevíš, co jsme si tu s ním užili, když jsi tu nebyla.“
Zvedla jsem obočí. „Tak proč ho obr prostě nezabije, když ho tak nesnáší?“
Ohyn pokrčil rameny. „Norman se účastní zápasů dole ve vězení. Moranovi zase nebylo dobře, a tak ho Norman zmlátil, že se vymlouvá a nechce se oženit s jeho dcerou, jak slíbil. Byla to mela!“
Ohyn se tvářil pobaveně, ale víc nestihl říct — vrátil se obr a za ním šel i ten protivný Norman. Usadili se ke stolu a obr přikázal Ohynovi, aby okamžitě donesl jídlo a pití.
Pak se to stalo: obr mě praštil, přímo před Normanem, a zařval:
„Neříkal jsem ti, aby ses od Ohyna držela dál?!“
Chtělo se mi brečet. Nafoukla jsem se a odsekla:
„Asi se budu spíš držet dál od tebe!“
Obr se zamračil, natáhl se ke mně a posadil mě na klín.Už míň naštvaně na mě zavrčel:
„Cože jsi řekla?“
Norman se ušklíbl a z jeho pohledu se mi udělalo zle.
Obr zklamaně zavrčel: „Myslím, že se vrátila jen kvůli Ohynovi.“
„Vypadá to tak,“ zabručel Norman.
Ohyn právě vstoupil do komnaty s jídlem a pitím. Když obsluhoval Normana, viděla jsem, jak se mu třásly ruce. Potom odešel ke dveřím a obr mu poručil, aby šel připravit lázeň.
Obr mě posadil na židli vedle sebe. Naštěstí mě nenutil jíst ani pít. Bavil se s Normanem o nějakých protivných soubojích a domlouvali se na zítřek. Mě to vůbec nebavilo — jen sedět u stolu a poslouchat ten bručivý hlas, jak obrovi cosi domlouvá o mně a Ohynovi.
Hlasité předčítání
