Divila jsem se,že je Bojka tak hodně moc silný!Ale na Normana neměl!Norman totiž na jednou vstal,vykřikl:,,Kdo na mě vsadí?“
Obr Normanovi řekl:,,Nech to na konec,teď tu mám jiný!“
Ale Norman zahučel:,,Můj pane,prosím dovol mi to!Ti počkají,né?“
Tak to obr Normanovi dovolil,ale jen s holemi,meče nechal vystavit na stěnu,kde měl vystavené různý vzácný a ozdobný zbraně.
Norman se do Bojky docela surově pustil,ten Normana ze začátku docela zapotil.Ale pak už Bojka slábl a brutální Norman Bojku nakonec porazil!
Brečela jsem,když Bojku odnášeli do léčírny,Norman sklidil slávu a mě byl ještě protivnější,než kdy před tím,nejraději bych vstala a šla ho praštit! Obr jako by mi četl myšlenky,sice pozvedl pohár a připil na Normana,ale tak trochu se zakuckal a zadržel smích,naklonil se ke mě blíž a pošeptal mi,aby to nikdo neslyšel:,,To bych si přál vidět,jak praštíš Normana!Vážně by sis na něho troufla,když právě porazil Bojku?“
Obrovo ušklíbnutí na mě mi vadilo,tak jsem mu zašeptala:,,Co kdybys ho porazil ty sám,aby nebyl tak namyšlený?“
Obr na mě zakroutil hlavou,řekl:,,V tuto chvíli to nebude,ale neboj,jednou se tak stane!“
Naštval mě i obr,vyhlásil další dva do souboje,ale mě se zachtělo něco strašného provést obrovi i Normanovi!Obr se místo na souboj zadíval naštvaně na mě:,,Ty toho nech!“
Pohrozil mi a zakroutil na mě hlavou,natáhl se po mě a posadil mě k sobě na klín,zašeptal:,,Jestli chceš,vyzvu Normanovu dceru,aby ti dala co proto!“
To se mi nelíbilo,zašeptala jsem obrovi:,,Ty přeci víš,že tohle nikdy nechci!“
Ínemak mě k sobě zmáčkl,zašeptal:,,Tak se uklidni,jinak tě vážně nechám zavřít do hradního vězení,co?Nebo tam snad chceš?Ale nemysli si,že mi od tam zmizíš k Silverovi!“
Tak jsem na to kývla,řekla:,,Jo zmizím ti k Silverovi!“
Obr se naštval,zavrčel:,,To ani nezkoušej!Dobře,nikam tě nezavřu,ale snaž se mě tu pořád tolik neprovokovat!“
Tak jsem řekla:,,Ale když mám od tebe ty černý šaty,nutí mě to,abych tě strašně moc nazlobila!“
Obr se na to rozesmál:,,Ty!Nemysli si,že nevím,kam tím směřuješ!Ale říkám ti,žádná propast!Tam tě už nehodím!“
Obr na mě povzdechl:,,Asi tě raději odnesu už domů,jinak to nevidím!“
Než jsem se nadála,probudila jsem se doma…
Co mi zůstalo s těchto podivných snů? Byla jsem zamyšlená asi podobně jako obr Ínemak a nezvládla se na nic soustředit!Připadá mi,jako bych na sobě pořád měla ty černé šaty od obra,akorát jsou neviditelné,ale přitom mě tíží!Taky jsem zvědavá,co se asi stane dál?
Hlasité předčítání
