3: Žili tam
Spolu
Ríša tenkrát opravdu nasedl na stejný let na Měsíc jako Sandra. Měli lehátka v raketě daleko od sebe, takže spolu větší kontakt nemohli udělat. Přesto si při vzájemném pohledu jeden na druhého hned vzpomněli a tentokrát se na sebe bez ostychu usmáli. Když po přistání čekali po příletu na zavazadla, Ríša se za ní z nenadání objevil a zaťukal jí na rameno. Sandra byla překvapená, ale když ho poznala, byla ráda a čekala, jak začne.
„Ahoj. Nemám kde bydlet a ty se tu vyznáš. Mohla bys mi prosím pomoct s ubytováním?“ pronesl a bezelstně se na ni díval.
Zaváhala, jestli to myslí vážně, nebo si z ní jen utahuje. „Jak víš, že už jsem tu byla?“
„Byli jsme přeci na poslední lékařské kontrole ve stejnou chvíli. Zeptal jsem se na tebe doktorky. Sice nechtěla nic říct, že prý ochrana informací a tak dále, ale přeci jen něco utrousila. Nemyslel jsem to špatně a fakt by mi bodlo, kdybys mi pomohla,“ bez úsměvu odpověděl.
„Tak jo. Mám domluvené bydlení v severovýchodním sektoru, třeba tam bude ještě nějaká buňka volná. A když ne, tak je o sekci dál hotel, tam budou mít volno určitě.
Pomyslela, že zrovna romanticky nezačali. Ubytování měla pro sebe předem dohodnuté, protože věděla, že je to nejbližší ubytovna od její práce. Ríša nakonec opravdu skončil v hotelu. Aby toho nebylo málo, velmi rychle se dozvěděla, že Ríša hledá zaměstnání. Pomohla mu během pár dní najít práci laboranta v jedné z chemických laboratoří. Pracovali tak v sousedních sekcích. Dělalo jí radost začátek na Měsíci alespoň trochu Ríšovi usnadnit a zároveň ho mít nablízku. Cítila, že by se jí líbilo začít nové přátelství s úplně neznámým klukem, navíc moc pěkným. Kombinace téměř dokonale černých vlasů a tmavě hnědých očí se jí líbila, vždy měla ráda tmavší typy.
Po pár týdnech na ni odpoledne počkal u východu z laboratoře. Držel v ruce kytku. „Ahoj. Co ty tady?“ Dostala ze sebe a cítila, jak rudne. „Přišel jsem ti poděkovat za všechnu pomoc.“ Odpověděl a při tom jí podával kytku následovanou polibkem na pozdravení. „Rád bych tě pozval na večeři.“ Jen se na něho usmála, lehce přikývla a vyrazili volným krokem veřejným prostorem do nejbližší restaurace. Krátká procházka a následující večeře jim příjemně uplynula a Sandra cítila, že je ráda, že s ním může trávit volný čas. Beztak už potřebovala vypnout a nechat hlavu myslet na myšlenky nesouvisející s kukuřicí a prací.
Z jejich rozhovorů při podobných setkáních po práci zjišťovala, že je velmi učenlivý, cílevědomý, ale nebyl kariérista. Hltal vše nové a do spousty věcí se snažil zapojit. Alespoň na chvíli. U něčeho zůstával, jiné věci opouštěl. Politické řízení věcí na Měsíci byla jedna ze záležitostí, ke které se dostal při jeho ‚poznávání všeho nového‘, jak říkal. Šel se podívat na veřejné zasedání řídícího výboru, jednou, podruhé a pak začal chodit pravidelně. Sandra tam začala občas chodit s ním.
Ríša se začal hlásit k jednomu ze zastupitelů, Tomášovi N. Byl to statný muž s širokými rameny, velmi příjemným přátelským obličejem. Ochotný diskutovat o čemkoliv. Aby také ne, když učil patnáct let na vysoké škole historii a mezinárodní právo. Strávil učením a vysvětlováním tisíce hodin a mentoroval desítky diplomových a doktorandských prací. Nejlepší studenty si vybíral pro svůj celoživotní výzkum, jehož tématem bylo ‚Ideální společnost a její selhání‘. Zkoumali různé druhy společností, skutečných nebo jen zamýšlených, způsoby a důvody jejich vzniku a selhání. Z toho se pak snažili zobecňovat a vytvářet konkrétní závěry včetně jejich aplikace do zákonů. Tomáš si tak zachoval neuvěřitelně svěží pohled na svět a lidi kolem sebe. Často říkal, že je to právě díky jeho studentům. To všechno se právě Ríšovi líbilo a tak Tomášovi časem začal pomáhat s jeho zastupitelskou agendou. Občas mu zpracovával přípravu podkladů pro diskuse, jindy organizoval Tomášovi schůzky s jinými zastupiteli výboru nebo se zástupci sektorů spadajících do Tomášovy správy. Rozesílal zápisy na účastníky, sepisoval veřejné digitální věstníky. Z měsíce na měsíc dostával od Tomáše více a více úkolů. Jednoho dne Ríša na Sandru opět po práci čekal a řekl: „Tak ze mě je asistent zastupitele. Tedy myslím asistenta s velkým A.“ smál se od ucha k uchu. Byla na něho pyšná a hned ho tenkrát odměnila velkým polibkem. „Zajdeme ke mně, udělám nám něco dobrého k jídlu,“ vzala ho za ruku a vyrazili.
Hlasité předčítání
