Výchozí pozice
Součástí snahy osídlení Měsíce byla myšlenka o založení společnosti, která by byla lepší než ta na Zemi. Proto měli politici definující zásady pro fungování Měsíce snahu ponaučit se z problémů, které Země prožívala, a životu na Měsíci vštípit od počátku lepší výchozí pozici.
Co na Zemi tedy v té době nefungovalo? Evidentní bylo, že politický systém není dobře nastavený. Jednotlivé regiony Země byly dobře konsolidované, ale vládly v nich politické strany, které po svém zvolení často jen negovaly rozhodnutí předchozích stran a vyhýbaly se řešení skutečných témat. Za úspěch se považovalo, že se ideologické kyvadlo jednotlivých vlád nekývalo moc daleko od těžiště a celý systém zůstával blízko nehybného stavu. Sociální zabezpečení bylo na velmi slušné úrovni a prakticky na Zemi nebyli lidé žijící pod úrovní chudoby. Na druhou stranu se objevil problém, že se významná část obyvatel vůbec nezapojovala do produktivních aktivit, což bylo způsobeno vysokou mírou robotizace ve výrobě a praktického využívání umělé inteligence v oblasti služeb. Aby se tito lidé bez zaměstnání měli čím zabývat, poskytoval jim mediální systém přemíru digitální zábavy.
Ve většině regionů stále fungoval z ekonomického hlediska kapitalistický princip volného trhu. V asijských oblastech však byl systém natolik sociálně zaměřený a regulovaný, že se raději drželi původní doktríny s názvem socialismus. Ať tak nebo tak, reklama a propaganda byla globálně velmi silně používaná a vštěpovala lidem do hlav mnoho informací, jež však byly pro skutečnou podstatu člověka a jeho život neužitečné. Mnohdy dokonce účelově zavádějící.
Na Zemi vzniklo množství celosvětových organizací, které velmi těžko docházely ke společným rozhodnutím. Ještě hůře se pak podle těch rozhodnutí chovaly. Vymáhání odsouhlasených kroků bylo prakticky nemožné. To ústilo do bezmezného ničení životního prostředí, velkého množství zdánlivě nevýznamných vojenských potyček a nekontrolovatelných výzkumů na hranici etiky.
V neposlední řadě je třeba ještě si uvědomit anti-socializační aspekt společnosti na Zemi. Tím, jak se digitální svět stal přirozenou součástí lidských životů, lidé mnohem méně komunikovali tváří v tvář. Více a více se naopak pohybovali ve virtuálním světě na rozličných sociálních sítích, virtuálních světech a video konferenčních spojeních. Tento styl života měl za následek málo pohybu, což v důsledku vedlo k četným zdravotním problémům a významné transformaci mezilidské interakce.
Nezanedbatelnou součástí života na Zemi se staly drobné válečné konflikty. Sice se dařilo udržet je ve zvládatelných mezích, ale místní obyvatelstvo jimi významně trpělo. Navíc existovala reálná hrozba, že nějaký konflikt přeroste do rozměrů, které se vymknou kontrole. Aktivistická hnutí demonstrující proti válce byla tímto dlouhotrvajícím stavem natolik frustrovaná a vyčerpaná, že jejich snahy o pomoc a nápravu upadaly a hnutí se stala prakticky nečinná.
Ochranou životního prostředí se na Zemi už skoro nikdo nezabýval. Byl to důsledek obecného principu. Tedy pokud nešlo o sociální vztahy, platilo kapitalistické pravidlo volné ruky trhu, které si mnozí překládali jako „urvi si, co můžeš“. Tímto pravidlem se řídily zejména korporace, které se pod rouškou osobní anonymity snažily usurpovat co nejvíce zisků (včetně minimalizace nákladů za pro životní prostředí šetrné technologie a procesy) a následně vlivu na politickou moc. Ve svém důsledku společnosti disponovaly obrovskými finančními prostředky, kterými ovlivňovaly zákony (nejen o životním prostředí) k obrazu svému. Naprostá většina občanů vedla komfortní život, ale měla velmi malý vliv na celkový vývoj společnosti. Volební hlasy lidem sice umožňovaly vybrat poltické strany a jejich činitele, ale vůle a schopnost zvolených politiků cokoliv prosadit byla stejně mizivá. Mnozí z nich se stali jen pohůnky obřích společností.
Hlasité předčítání
