Jednou přišel za farářem vesničan s prosbou o modlitbu za nějaké své naléhavé potřeby.
„Rád se pomodlím,“ řekl mu kněz, „ale i na vinici Páně je dělník hoden mzdy.“
Vesničan pochopil a zaplatil dvě zlatky.
Když pak kněz poklekl k modlitbě, ozvalo se shůry: „Rád vyslyším tvé přímluvy, ale já jsem také hoden mzdy.“
Knězi se to moc nelíbilo, přece však položil na oltář zlatku.
„Počkej, počkej!“ řekl Bůh. „Nemyslíš si snad, že vyslyšení prosby je méně než prosba?! Musíš dát tři!“
Farář se neodvážil polemizovat a zaplatil.
Po čase přišel vesničan s něčím podobným znovu. Kněz v duchu počítal: Bůh požaduje tři zlaté. Já byl minule zlatku ve ztrátě, a teď bych konečně mohl aspoň jednu vydělat…
A tak si řekl o pět zlatých. Tentokrát se to moc nelíbilo vesničanovi, protože však vážil cestu na faru a už se vyslovil, bylo mu hloupé nezaplatit.
Když kněz poté položil na oltář tři mince a poklekl k modlitbě, ozvalo se shůry: „Dnes musíš dát šest zlatých!“
Farář se podivil.
„To víš – inflace,“ usmál se Bůh. „V oběhu je víc peněz…“
Neviditelná ruka trhu
Četba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání
