Holínky do hněda,
šlapu si v blátě,
za pár chvil se smíchem
v něm se válím.
Někdo mi přitom řekl,
že jsem se magor zbláznil,
jiný poukazuje, že hodně kalím.
Je to fakt funk,
že jsem lidem lhal
tím, že jsem nejvýjimečnější na světě,
byť, každý by měl být nejvýjimečnější
hlavně sám pro sebe.
Když se čistím od špíny,
čistím se do krve,
savuju často podlahu,
ač ach smutek a deprese.
Čistota, špína – různé jsou pohledy,
když poslouchám fakt funk,
zní pro hodnotu
sebelásky koledy.
Tak proč se nemáš rád člověče?
Vzpomeň si: Neměl si někdy krásné Vánoce?
Třeba nás několik vzpomínek drží při životě.
Co takhle usmívat se na lidi,
přestože máme hovno na botě.
Hlasité předčítání
