Poezie

O listí, stromech a lidech
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: Adina
Co myslíš, touží?
Světem si krouží,
a vánek podzimu
schová je ve stínu.
Co myslíš, žijí?
V trávě se svíjí,
za chvilku spát,
probudí se zjara, snad.
Co myslíš, milují?
Lásce se vzdalují,
a k nastolení míru
jen zbraně a sílu.
Co myslíš, pochopí?
Někde se hladoví,
a jinde do huby
pečení holubi.
Co myslíš, změní se?
Předností staly se peníze,
smrt, války, hněv, nenávist a strach,
lesy a matku Přírodu mění nám v prach.
Dokážeme takto jednoduše
změnit i naše duše?
☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Adina

Pouhopouhý snílek, myšlenkový dobrodruh a malý knihomol-pacifista. Malý vzrůstem, samozřejmě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
loď se potápí – mávám rukama! - snažím se abych nikoho nezklamal - a sám se potápím – lid...
Do války žene vojíny skří-pějici zvuk Trumpety Fanfáry pro: v minulosti padlé I pro: v budo...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
„píšu – tedy jsem!“ - vykládám svému psovi - asi chce jít ven - říká mi svými slovy…...
žiju si na noze docela vysoký – nevím proč neměl bych – život je divoký a smrt tak daleko. a...
má milá ráda mi říkala medvídku… pak jsme však zkusili „šedesát devítku“ – teď ani p...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...
a už zase jsem prázdnej papír - plnej skvrn asi byl jsem delší dobu na slunci - nebo na drogách ...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
Zpověď Proč neutíkám, když trpím? Proč nevzlykám, když tě mučím? Jsem ztracená duše na hra...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

má milá ráda mi říkala medvídku… pak jsme však zkusili „šedesát devítku“ – teď ani p...
prvotina z podzimu 2016   ulice města potemněly. v posteli večer mne sžírá chlad. snad jsm...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
budu pryč v sobotu. možná i v neděli - že se už nevrátím jste dobře věděli - a přece ne...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
Krása Krása je přelud, pouhý sen, jež snoubí se s tou představou plnou subjektivních nárok...
nahá na mě skáče. směje se. a pláče. zrychlí. křičí „i‘m so close!“ - jen aby m...
byla to jen chvíle veledílo okamžiku jako když reflektor poprvé osvětlí scénu scénu, kter...
Zpověď Proč neutíkám, když trpím? Proč nevzlykám, když tě mučím? Jsem ztracená duše na hra...
V závislosti na délce noci jsme shledali svou tvář příliš starou, zvrásnělou a nehezkou na po...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
Silhouette of Person Holding Sparkler Digital Wallpaepr
Stěny kolem nás jsou jako z papíru alespoň mám pořád na co psát čmárám -...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
0