,,Je to tak, už je tady Ìnemak!“ A tak tady byl, mračil se, že stojím u té sochy krále Stříbrňáka a tvářil se hrozivě, tak jsem řekla, že jsem zabloudila a on se nazlobeně ptal odkud jsem bloudila a já jsem mu řekla, že od toho, co jí pavouky a on se otřepal a řekl:,,No fuj! To snad né? “Šklebil se na mě obr a zeptal se, jestli já jím taky pavouky? Odpověděla jsem, že já pavouky nejím, protože se jich bojím a on na mě, pavouků se neboj, ale toho, který je jí! A já jsem řekla, že on obr je o hodně víc strašnější, než ten co jí pavouky a s tím obr souhlasil a taky řekl, že to sice je, ale určitě je míň ošklivý? Zablikaly mu oči a to se mi líbilo,tak sem na to kývla, ale pak se zase zamračil a řekl, že se na mě zlobí a tak už mizí a mě to bylo líto, řekla jsem aby se nezlobil, ale už zmizel a mě s toho bylo smutno….
🙋😅😁😊 Další sen o obrovi🤫🤭
Zase ta oslava
Zdálo se mi,že ještě bydlíme v Brně na Lesné a že tam byla ještě babička a ona vždycky stála večer na balkoně a někdy tam byla dlouho a v tom snu tam taky tak stála a já sem šla za ní a ona pak šla už spát a tak jsem tam stála sama a užívala si výhled na Brno a jak je čerstvý vzduch a krásný hvězdičky a jak projela šalina a přemýšlela jsem, o čem babička asi přemýšlí, když takto dlouho stojí na balkoně a bylo mi pak smutno, co když budu na balkoně takto stát třeba na věky, a čekat, kdo si pro mě přijde, šlo mě v tom snu myslí a pak za mnou někdo pošeptal, že bych to tam tak dlouho nevydržela a syčivě se zasmál a já vím,kdo!
Ten krásný s ohně mě přišel upozornit,že mi hoří na stole svíčka a pak tam chvíli se mnou postál a řekl, že je to tam hezký, ale u nich ve světě je to přeci jen o hodně krásnější, ale je mu jasný, že asi každý má rád svůj domov a svoje místo, kam se rád vrací a já se ráda vracím sem, tak jsem řekla,že se ráda vracím i tam do jejich světa a že nikdy nezapomenu na to,jak mě tam poprvé vzal a na všechno, co jsem tam viděla a co se tam stalo. On pokýval hlavou a řekl, abych věděla,nemůže pochopit to, že na mě nemělo žádný účinek projití bránou zapomnění a přes ten děsný železný most, každý, kdo tudy projde musí zapomenout na svou minulost a na všechno,tak proč já ne? Znovu řekl, bylo to tak vždycky, že každý, koho se dotkne on Ohniboh, by měl zapomenout a mít mlhu v hlavě a před očima, z mysli každýho dokáže vykouřit všechno, i jméno! Líbilo se mi být takto blízko něho a dívat se mu do jeho hezkých očí, myslím, že jemu se taky líbí,když se na sebe takto díváme, pak jsem řekla:,,Ale mě by nevadilo si nepamatovat na nic, stejně se mi nelíbí moje jméno, tak proč si to musím pamatovat?“Zas se tomu syčivě zasmál a řekl, že by mě to pak vadilo, že to nevím. Tak asi jo, nejvíc by mě ale vadilo, zapomenout na něho a on zasyčel a zeptal se a na koho ještě? Proč se ptá,když to ví? Ale ptal se dál, proč jsem si přála poznat obra? Na to neumím odpovědět, stejně jako neodpoví on, proč s ním bojoval a nechal ho vyhrát? On řekl, tak to nebylo, není silnější než obr, byl to nerovný boj, ve kterým neměl šanci, nebo si snad myslím, že by nechal obra vyhrát? Tak kdo to ví? Zeptal se jen tak do vzduchu a řekl, že už bude muset mizet a jestli chci i já? Jo chci, protože tady nechci být sama a čekat a zjistit, že kromě něho si pro mě stejně nikdo nepřijde, nechci tu zkamenět, zasmála jsem se a líbilo se mi mizet v kouři a prolítnout se v objetí Ohniboha do jinýho světa. Ale jaksi mi zapomněl říct, že tam mají zase ty strašidelný slavnosti velkých ohňů, takže bylo všude hodně moc rušno a taky jsem nechtěla,aby mi tam zase nutil to pití, protože je pro mě hnusný, je to pálivý kyselo-hořký mastný pití v divných pohárech, co připomínají otevřenou pusu s rozlámanýma zubama, na štěstí mě ho jen podal a už se nezajímal, jestli se napiju, protože si šel vlnivě zatančit z nějakou ohnivkou, co se mu omotala kolem krku, tak jsem ten pohár položila na stůl a v tom se mi stalo něco podobného, jako minule na té oslavě, najednou mě kdosi chytl za ruku a ptal se co tu dělám a kdo mě sem přivedl? Nepatřím tam, nemám označení hostů a tak musím ke králi, nesmí tu být nikdo nezvaný, ale já jsem řekla, že tam zvaná su a taky kdo mě tam pozval,ale nevěřil a hned mě táhl ke králi. On seděl tentokrát na obřím černým, stromovým, hořícím trůnu a bylo vidět, že se nebaví a nic ho tam nezajímá a strašlivě se zamračil, že se ho někdo opovážil vyrušit a otravovat ho, že chytl na oslavě někoho, kdo tu by tu být neměl. Když se na mě podíval, tak řekl, že už zase já? A trochu se od mračil a řekl, že Ohniboh se nedokáže asi věnovat všem, který pozval a kam zase zmizel? Z ničeho nic se mi objevil za zády a omlouval se, že neodolal tanci a obr se na něho bouřkově rozčílil, že porušuje pravidla a ať mě odvede domů! Ale pak seskočil s trůnu dolů a zarazil Ohniboha a řekl, že bych to mohla zvládnout sama se odsud dostat domů a ať mu dělá společnost a přitom se díval na mě, co na to řeknu a jestli budu protestovat a nebo se beze slova otočím a od bloudím si kdo ví kudy domů! Co by udělal někdo jiný? Otočil se a valil co nejrychleji odsud, nebo čekal, až z něho vyprchá všechna energie a odpadne a snad se nad ním někdo smiluje a odnese domů? A já jsem tam stála a bylo mě zas tak divně smutno, když su někde, kde mě nikdo nechce a tak půjdu teda asi sama, nebo? Je nerozhodná a váhavá, vsadíme se, co udělá? Měli tam ze mě legraci a začali se vsázet, co udělám, zůstanu, nebo odejdu? Tak jsem zmizela a probudila se doma a ten sen mě docela vadil, ani nevím proč? Obr v něm vypadal víc strašidelně, asi se na mě pořád zlobil?
☺️Tak dál už víc strašidelně 🤭😳🧐😈
Zklamaný obr?
Hlasité předčítání
