Nacházel se v rozlehlém a členitém chrámu s víceúrovňovou podlahou, mnoha schodišti a sloupy. Vše bylo z korálově červeného, dokonale vybroušeného a leštěného mramoru. Byl jen v ponožkách (což samo o sobě vzbuzovalo nepříjemný pocit) a při každém pohybu se mu příšerně smekaly nohy. Jen s velkým úsilím udržoval rovnováhu a směr pohybu. Myslel na to, že by mu to tolik neklouzalo, kdyby byl úplně bos. Z ohledu na ostatní však neměl odvahu ponožky svléknout.
Ocitl se s ještě dalšími lidmi u bílým plátnem pokrytého pultu mezi mramorovými sloupy. Oltář to zřejmě nebyl. Měl cosi předčítat (nejspíš v rámci chystané bohoslužby), ale text se mu zdál nesrozumitelný. Usoudil, že jde o latinu. Kdosi ho upozornil, že to, co má opravdu číst, dostane od ministrantů vlevo. S úlevou nahlas poznamenal, že tedy nepůjde o žádné „oremus“, ale o něco v češtině.
Vzápětí začal kdosi v kněžském rouchu kázat. Dobře mu rozuměl a přesně věděl, co říká, později si však na nic z toho nemohl vzpomenout. Projev ho natolik pobouřil, až proti němu začal hlasitě protestovat. Ptal se přítomných, zda si uvědomují, že jde o ďábelskou propagandu a že se dotyčný všem pošklebuje. Ten se jen shovívavě usmíval, jakoby si myslel: Klidně pokřikuj, stejně ti to není nic platné!
Poblíž seděla řada ke mši ustrojených kněží, kteří se o incident až ostentativně nezajímali.
Odpadlík (sen)
Četba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání
