Vyhlédněte z okna ven,
tam, ta rudá čapka opět?
Je to jako špatný sen,
jenž se vrací stále nazpět.
Poplach sílí v řeky klíně,
davy plní vědra v ní.
Slyš, jak žárný zvonec zní:
Za horou, za horou,
požár zuří v mlýně!
—
Hleď, jak gruntem řítí se,
před vraty jest ohně jezdec;
s ořem černým blíží se,
řádí jako pekla věštec.
Cestu razí kouřem, v špíně,
přichází za klekání,
hrana v dáli vyzvání:
Za horou, za horou,
požár zuří v mlýně!
—
Ten, jenž často zvěstoval
ptáka peřím ohnivého,
krucifix podpaloval,
sytil požář domu tvého;
hle, jak na tebe z předsíně
křiví mrzký úsměv svý*,
Bůh buď s ním milostivý!
Za horou, za horou,
jezdec zvostal v mlýně.
—
‚Ni hodina nedělí
dům od rozpadu na trosky;
onu temnou neděli
naposledy zrakem vozky
spatřeny jsou oře žíně;
jako mocí čarovnou
zvony stále slyšet jsou:
Za horou, za horou,
žár-
—
Minul den, minula noc,
mlynář našel sžehlé kosti.
Bez své čapky ztratil moc
démon silný jinak dosti.
Jeho čapka je ve víně
sudu, který v cestě stál.
Huš! Vír popel rozfoukal.
Duši mír, duší mír,
ve sklepích, ve mlýně.
*svý<–svůj
Přeloženo roku 2017 z německého originálu Der Feuerreiter (Eduard Mörike)
Hlasité předčítání
