Vzal mě pod paži,tak jsem mu začala vysvětlovat:
,,Počkej Silvere,nechci,abys byl zklamaný,že ti toho o Ohynovi taky moc neřeknu! Víš,obr mě hodil do černé propasti a já tam docela na dlouho uvázla,ale než mě tam hodil,tak Ohyn stával u obra u dveří,byl smutný a utrápený,obr ho změnil,nechal ho procházet moc špatným ohněm,který Ohynovi měl zničit paměť,udělat s něj jen bezduchého otroka,který se bez obra nehne z místa,ale myslím,že Ohyn v sobě nějakou paměť i vůli přeci jen má,ale skrývá jí před obrem,nechce aby ho zas trápil!Nevím,jak Ohynovi pomoct,je mi to moc líto,snad na něco časem přijdu, až budu zpátky u obra,ale taky se mi za ním moc nechce,určitě příjmu tvoje pozvání,pokud se nebojíš,že by k tobě obr k vůli mě vpadl?“
Silver na všechno pokyvoval hlavou a pak se usmál a řekl:,,Obr už u mě dlouho nebyl,naposledy jak odnesl Ohyna!Pak jsem k obrovi jezdil jen já a do nekonečna ho přemlouval,ale marně,třeba konečně díky tobě se od obra dočkám odpovědí,které mi nedají spát,jsi přeci naděje a když jsi zpět,tak mě moc těší,že mám u sebe naději!“
Tak jsem byla po dlouhé době na návštěvě v podzemním paláci u krále Silvera!
Bylo pro mě moc krásný,sedět se Silverem u stolu a být v jeho blízkosti! Pak se stalo něco,co mě i Silvera moc překvapilo! Obr k Silverovi nepřišel, ale poslal pro mě Ohyna, aby mě od Silvera přivedl k Obrovi!Silver měl radost,že vidí Ohyna, ale Ohyn nedal na sobě ani trochu znát,že si na Silvera vůbec pamatuje!Když se objevil u Silvera,jen to zakouřilo,Ohyn se uklonil a jen řekl:
,,Pán mě posla,abych ji ihned přivedl!“
Ohyn na Silverovo překvapení nijak nereagoval…
Obr mě chce zpátky!
Ohyn mě vyzvedl do náruče,ani se na mě nepodíval a hned mě odnesl do Temnoviště k Obrovi do jeho hradu! Ínemak stál uprostřed černé síně, zahalený v černým plášti, když mě uviděl, jeho oči se rozzářily jako dvě jiskry v hluboké tmě. Bez váhání mě převzal od Ohyna, pevně mě sevřel ve svých mohutných pažích a s neobvyklou něhou si mě prohlížel.
,,Rád tě vidím ty,která obsazuješ moji mysl na tak dlouhý čas!“
,,Taky tě ráda vidím obře Ínemaku!“
Řekla jsem,ale docela to bylo těžký říct! Obr na mě zavrčel:
,,Tak jak,stačilo ti to v černé propasti,nebo se tam toužíš zase co nejdřív vrátit?“
Ptal se obr,když mě pořád držel v náručí a zblízka se na mě díval. Taky jsem se na něho dívala,ale neodpověděla mu! Nějak mi na to nešlo nic odpovědět!Jen jsem si schovala obličej do jeho pláště a rozbrečela se…
Hlasité předčítání
