…Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam moc krásné, žasla jsem, když jsem mohla všechno vidět takto zblízka, ne jen přes to obří kukátko ve věži! Moranuv palác je postavený napůl v moři a částečně i na smaragdovém ostrově, který je spojený mostem k dalšímu většímu ostrovu, kde je i přístav a město. Procházeli jsme tam a bylo to nepopsatelně nádherné! Jediné, co se mi nelíbilo, bylo, že mě a Ohyna obr spoutal a vedl nás na řetězech. Když jsme prošli most k ostrovu s palácem před brány, už tam bylo veselo a víly nás vítaly a tančily před námi, hrála tam hezká uklidňující hudba. V Moranově paláci bylo hodně hostů a v hodovním sále bylo i pódium, kde se předváděli bojovníci, tančili tam bojovné tance a klepali do rytmu s dřevěnými holemi, se kterými i zápasili mezi sebou.
U stolu
Moran nás všechny radostně uvítal a posadil obra co nejblíže k sobě, mě mezi obra a Ohyna. Snažila jsem se na Morana nedívat a prohlížela si všechno kolem. Z druhé strany stolu, hned vedle Morana, seděla jeho královna a dcera, byly si podobné. Moran nám je představil jako svoje dvě Lucindy! Královna Lucinda se tvářila zamračeně a potichu něco pošeptala Moranovi. On pokývl a řekl obrovi: „Mohl bys těm dvěma sundat ty pouta? Moc se nehodí, aby tu seděli v poutech!“
Obr to udělal, ale potichu na mě zavrčel: „Neopovažuj se utéct!“
Pak se podíval na Ohyna a poručil mu:
„A ty ji hlídej, jestli uteče, tak tě hodím k Rybákovi do cely a jí později taky!“
Ohyn to obrovi odkýval a dál už si nás obr moc nevšímal, protože se bavil s Moranem. Pak Moran i s královnou zahájili oslavu přípitkem a mohlo se začít hodovat. Pití bylo stejně nechutné jako u obra, jídlo vypadalo sice hezky, ale nechutnalo mi z toho nic, vše, co jsem měla před sebou na tácu, ani to v miskách. Bavila jsem se tím, že jsem dávala po tají Ohynovi do jeho misky a na jeho tác všechno ode mě. Ohyn sledoval vystoupení mořských tanečnic a tanečníků a mě si vůbec nevšímal ani toho, že jsem mu přidávala to jídlo a úplně všechno snědl! Ale někdo si toho přeci jen povšiml!
Moranova dcera Lucinda seděla naproti mně a sledovala Ohyna, asi se jí líbil. Dívala se i na mě a pak na mě zakroutila hlavou, že dávám Ohynovi na jeho tác své porce. Asi to řekla její matce a ona na to mávla rukou, asi jí řekla, aby si nás nevšímala. Obě Lucindy měly barevné dlouhé vlasy a v nich zapletené různé třpytivé ozdoby, obě podobné čelenky z barevných kamenů a perel, měly krásné bohatě zdobené šaty, kolem krku několik korálků a náhrdelníků a na rukách perleťové náramky a prstýnky. Raději jsem se na ně moc nedívala, aby se obr nezlobil, že po všech moc zírám.
Pak přišla jedna taková rezavá princezna, spíš vypadala jako bojovnice a někam s Lucindou mladší odešly. Když princezna odešla, královnu to tam očividně nebavilo, pořád šťouchala do Morana, aby s ní šel tančit, nebo se projít do zahrady! Ale Moran ji odbyl a řekl: „Však se jdi procházet se svými vílami a tančit můžeš i s jinými tanečníky, mám tu hosta, jestli sis nevšimla, a potřebuju se s ním bavit!“
Hlasité předčítání
