Ihr stürzt nieder, Millionen? | Ahnest du den Schöpfer, Welt? | Such‘ ihn über’m Sternenzelt! | Über Sternen muß er wohnen (Friedrich Schiller).
—
S námahou položil přes obrubu železnou traverzu a naměřil si délku provazu, aby nebyl příliš dlouhý, ale ani krátký. Usedl zády ke studni a opřel se o sluncem vyhřáté skruže.
Pečlivě uvinul oprátku (naučil se to kdysi ve skautu). Vyzkoušel, zda dobře klouže. Dával si záležet: nemilých překvapení měl plné zuby.
Ještě chvíli poseděl, mžoural do sluníčka a vdechoval pach ruderální flóry. Pak si oprátku nasadil.
Bylo příjemné časné odpoledne, zdálky monotónně hučela dálnice.
Konečně vstal, uvázal druhý konec lana doprostřed traverzy a skočil do studny. Pád byl hluboký a tak mu ráz utrhl hlavu. Obě části žuchly dutě do směsi kalu a odpadků, kde po zásluze zůstaly navždy.
Traverzu odnesli ještě ten večer sběrači kovů (provaz předtím uřízli a nechali spadnout).
„Něco si asi udělal,“ mudrovali štamgasti nedaleké restaurace, když si povšimli, že zmizel. Nikdo ho příliš nehledal. Všichni však věděli, že takhle se problémy neřeší: „Kdyby býval přišel a něco řekl, určitě bychom mu pomohli.“
Studnu po čase zahrnul buldozer při stavbě golfového hřiště.
Pomalou sluneční expanzí zvolna stoupla teplota zemského povrchu, oceány se vypařily a pustou krajinu zahalily skleníkové plyny. Zkamenělé pozůstatky jeho kostí se spekly s železitou šmouhou rámu dámského kola, který skončil ve studni ještě před ním.
Pak řídké vrstvy vnější atmosféry bobtnající hvězdy natolik zbrzdily běh Země, až byla gravitací Slunce stržena a pohlcena. Byla by zasyčela, kdyby se v tak nehostinném prostředí šířil zvuk.
Vesmír se stále zvětšoval a rozpínal, chladl a jeho čas se zpomaloval. Pak definitivně zmrzl v půli posledního tiku.
Bůh zachrastil klíči, ale uvědomil si, že už nejsou potřeba a hodil je zpátky do prázdného šuplíku. Otočil se, vzal z věšáku čepici a šel.
Osudová je Pátá (Devátá obsahuje Ódu na radost)
Četba díla zabere cca 2 min.
Hlasité předčítání
