Povídka

Osudové řetězy obra Ínemaka
Četba díla zabere cca 15 min.

Moran se ke mě naklonil, dal mi pusu na tvář a pošeptal mi: „Tak to není, ale ty tomu nemůžeš rozumět. A sleduj, jak Bojka právě porazil třetího soupeře! To je borec, určitě se ti líbí, co?“

Kývla jsem. „Líbí se mi, ale nelíbí se mi to všechno, co se tu děje.“

Moran se na chvíli nadechl. „Takže nemáš ráda souboje? A kromě Bojky, kdo se ti tu ještě líbí,hm?“

Zrudla jsem a neodpověděla. Udělalo se mi nevolno s Moranovy blízkosti, určitě ví,že se mi líbí,ale říct mu to si netroufnu,co si vlastně myslí,když se tu ke mě pořád takhle mačká…už jsem skoro omdlívala, když mě Moran ještě víc stiskl v náručí.

„No tak,“ zašeptal, „neomdlévej mi tu,raději povídej nějaké drby. Co jsi zjistila od mých dvou Lucinek?“

Zasmála jsem se a řekla mu: „Asi se na tebe tvoje královna zlobí, že si jí málo všímáš a tvoje dcera možná brzy odejde z domu – zaslechla jsem, jak se baví s rezavou princeznou o svatbě.“

Moran se na to taky zasmál,řekl spokojeně:

„Budu rád, když se provdá. Už se mi nechce s ní řešit její problémy a taky jí nechci mít tak dlouho na krku, jako Norman tu jeho rozmazlenou rezavou dceru! A s mou královnou? Už to není, co bývalo, klidně bych ji za tebe s obrem vyměnil. Chtěla bys?“

Podívala jsem se na něj v úžasu. „Co žé?“

Šťouchla jsem ho,určitě to říká s legrace,tak jsem se na to zasmála a řekla: „Ani náhodou! Toho bys brzo litoval a pak by sis přál svoji královnu zpátky!“

Moran se rozesmál tak hlasitě, že to musel zaslechnout i obr. Přišel k nám blíž a zamračeně se zeptal: „Co je tu k smíchu?“

Moran se dosmál,podíval se na obra,zakroutil hlavou a ještě se zakřenil. „Promiň, ale už to s ní nezvládám. Raději si ji odveď a schovej zpátky do věže, kvůli ní tu nedokážu vůbec nic sledovat!“

Obr se na mě podíval s výrazem zklamání.,zařval:„Zase se chováš nevhodně!“

Omotal mě dlouhým řetězem, který měl v ruce, na druhém konci byl Bojka. Celý zpocený, unavený z těžkých soubojů, nutně potřeboval vodu. Obr mávl rukou a tím ukončil souboje. Vypadal naštvaně. Rozloučil se s Moranem, který se znovu usmíval a řekl obrovi:

,,Tak si zítra promluvíme!“Zamával nám a otočil se k odchodu,stejně jako obr se mnou i s Bojkou Rybákem v řetězech…

S  Bojkou v hradním vězení

V Temnovišti obr mě i Bojku zavedl do hradního vězení. Naštvaně na mě zavrčel:„Později si to s tebou vyřídím, teď tu trp svou vinou!“

Odešel a nechal mě napevno omotanou v řetězech,který mě škrtily,protože byly moc kolem mě utažený a tlačily mě tak moc,že se mi dělalo s té bolesti nevolno.Bojka sledoval moje snažení se dostat s řetězů,pak to nevydržel a šel mi pomoct,i když on sám na tom nebyl o moc líp,měl okovy zařezaný do noh i na zápěstí a taky kolem krku,chtělo se mi tak moc brečet,tak jsem Bojku objala a brečela mu na rameni…

Bojka mě chvíli nechal se vybrečet,pak mě od sebe mírně odstrčil,povzdechl si a řekl:,,No tak už nebreč,pláčem nic nespravíš!“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
0