„Výborně,“ mlaskne si spokojeně číšník.
„Všechny strany jsou spokojené, obecné blaho zůstalo zachováno a nikdo na tom neprodělal, takové kontrakty mi vždycky dělají radost. Dávají totiž smysl mé práci. Poslyšte, jsem rád, že jsme se nakonec domluvili a že jsem tady nešel zbytečně. Kolik vám dlužím za tu kávu?“
„Někteří hosté zaplatí nejlépe tím, že konečně odejdou,“ usměje se číšník.
„Chápu,“ usměje se i právník, upraví si vlasy, poskládá všechny papíry zpátky do kabely a vstane.
Vzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz.
Z kuchyně se ozve hlasitý zvuk mixéru a přehluší jeho i číšníkovo loučení. Číšník jej doprovodí až ke dveřím.
Vzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz.
Sotva za ním zavře, mixér utichne.
Do restaurace vejde pohledná mladá žena.
„Dobrý den, mladá paní, přejete si?“ ukloní se číšník.
„Mám se tady s někým sejít, je to dost výrazná osoba, ehm, nevím, jak bych to řekla, nejspíš budu znít jako blázen, ale… má místo hlavy jablko,“ nervózně se ošívá.
„Nikoho takového jsem ještě jaktěživ neviděl. Zvláštní. Jablko místo hlavy, říkáte?“
„Ano,“ odpoví stydlivě žena.
„To za mých časů nebývalo.“ Číšník nevěřícně zakroutí hlavou a otočí se zpět do restaurace. „Ale prosím, můžete se mezitím posadit a počkat, až přijde. Třeba se ještě ukáže,“ pozve ji dále a doprovodí ji až ke stolu, odkud před chvílí přišel.
„Děkuji.“ Nechá se usadit.
„Mohu vám k tomu čekání donést něco dobrého?“
„A co byste mi doporučil?“
„Nuže, než si vyberete něco k jídlu, doporučil bych vám vynikající, čerstvou jablečnou šťávu. Zrovna dorazila do naší nabídky.“
Žena se na moment začervená.
„To zní skvěle, zkusím, děkuji.“
A starý číšník už se zase pomalu belhá zpátky do kuchyně.
Hlasité předčítání
