Ahoj krásko,
co jsi zač?
Tvůj hlas zní hluboce,
je ostrý,
jako nože protíající moje hrdlo,
krev je všude.
Bylo to tvé
poslední varování
nebo jsem nebyl a neexistoval,
máš dost?
Nezačínej sloku básně,
když nevíš jak končí,
já se nedržím řádu,
nemám proč.
Jsi znásilněná pouhou iluzí,
protože já cedím přes zuby
tvoje slova
a vzdechy.
Jsi malá holka,
co si hraje se zbraní
a má tolik
jiných naivních dětí
v sobě.
Představ si, že celý život nebudeš držet řád.
Sni anarchistický sen nebo se vyzvracej z tvých naivních iluzí.
PÁSMO ŽIJE.