Neni den, kdy by se mi v hlave nepromitl zivot tady a zivot predtim nez jsi se mi zase ozval. Snazim se vybavit pocit, pocity ktere jsem mela. Byly opravdu jen ty uzasne nebo jsem nekde hluboko uvnitr vedela, ze delam chybu, kdyz vsazim vse na tebe, na nas?? Nevim..
I presto spatne, pres tu bolest, kterou jsem nikdy v zivote necitila, jen stebou.. i presto pri vzpomince na tebe na ty dny, kdy to bylo vice nez dokonale.. pri tech vsech vzpominkach citim to same co tehda. Nejde popsat, nejsou slova na tu chvili, kdy jsi me ten vecer, tu noc po mesicich znova objal, pevne drzel. Nemohla jsem uverit, ze te zase vidim, muzu te obejmout. Doted citim tvou vuni.
Byla zima ja mela jen tilko, prehozeny svetr pres ramena a s tvou vuni citila i chlad z tveho obleceni, ale zaroven teplo, ktere z tebe vychazelo nebo bylo uvnitr me z toho vzruseni?? Porad jsem mela pocit, ze se mi to zda, ze kazdou chvili zmizis.
Tak jako ty ke konci.. ty posledni dny, kdy jsme byli spolu jsi mi septal, ze by ses do me nejradeji vtiskl, tak moc jsi me mackal, drzel, sviral nechtel odemne odejit.. tak moc ja vnimala tehda tebe, neslo se te „nabazit“.
Doted mi chybi tva vune. Parfem, ten tvuj parfem, ktery jsi tady nechal.. dovadi me k silenstvi, zoufalstvi. Pokazde, ikdyz si myslim, ze to nejhorsi je zamnou, tak pokazde co ho citim z tve vesty nebo jen privonim, mam pocit jakobych mela naposled vydechnout. Nezmuzu se na nic vic, nez hluboky, rychly vydech a spolecne snim ze me pokazde vypadne jen zoufale „Bože“.
Chybi mi tvuj smich, tancovani, to jak ses me dotykal. Tvuj pohled.. tvoje oci, vzdycky jsem rikala, ze ty neumis lhat a ikdyby, tak ty tve oci te prozradi. Ani jednou, zni to silene.. ale ja ani jednou nezapochybovala o tom co jsi citil, rikal to jak jsi mi to pokazde popisoval.
Kdyz musim nekomu rict, vysvetlit co se to vlastne stalo.. rikam, ze jsi nemocny, ze jsi proste zil okamzikem. Uprimne??? Nevim kdo z nas dvou je ten nemocny, blazen..
Uplne nejvetsi silenost, pradox.. i prestu neskutecnou bolest, ktera me kolikrat i ted sejme.. podstoupila bych to cele znova, jen kvuli toho, abych jeste jednou zazila ty dny, kdy bylo vse dokonale, uzasne.. zazit alespon jednou zase ten pocit, kdy mam vse a nic mi nechybi, kdy mam tebe beze strachu, kdy zase zmizis. Pocit kde jsme zase MY.. Dny, kdy to bylo opravdove.
Hlasité předčítání
