Bylo – nebylo, do jedné rodiny se přivdala mladá nevěsta … Nebyla ošklivá ani hezká, zlá ani hodná, hloupá ani chytrá, nevzdělaná ani študovaná, chudá ani bohatá … byla prostě obyčejná. Rodičům ženicha se moc nezdála, protože ji však zbouchnul a bříško se jí pomalu začínalo kulatit, smířili se s osudem. Aby si ale nemyslela, nenechala na ní tchýně od rána do večera nit suchou. Tu špatně osolila polévku, tam zas neutřela prach, jednou nezapnula opakované máchání, jindy zas pověsila blbě prádlo … zkrátka – furt něco. Snacha se ne a ne zavděčit. Samotnému tchánovi to časem začalo připadat hloupé a pokusil se manželce opatrně domluvit.
»Ty aby ses jí nezastal!« pustila se do něj tchýně. »Kdybys raději při jídle nesrkal. Kdo to má pořád poslouchat?!«
A tak se není co divit, že děvence nakonec povolily nervy. Když zas jednou dostávala co proto, a ten její mamlas jenom čuměl a přežvykoval jako bulík, stáhla mu nečekaně kalhoty, přehnula ho přes pohovku a odkudsi vyčarovanou rákoskou mu zlinýrovala zadek, až mu naskákala taková jelita, že si pak čtrnáct dní nemohl pořádně sednout.
»Abyste, maminko, věděla,« obrátila se po exekuci na úžasem oněmělou tchýni, »takhle toho vašeho mazánka zmydlím pokaždé, když se do mě budete navážet!«
Potom si pohladila bříško a dodala: »Jestli se mi narodí kluk, začnu řezat i vašeho vnuka … a pokud holka, dám jí jméno po vás!«
Od té doby spolu žily šťastně až do smrti. Do smrti té tchýně samozřejmě.
Pohádka o zkrocení zlé tchýně
Četba díla zabere cca 2 min.
0
Hlasité předčítání
