Stín to nevzdává
Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podkroví. Když Rogas vešel, stín se do něj opět nahrnul a ovládl ho. Moje znamení ve dlani pálilo, ale stín mi řekl:,, Nejsi dost silná, abys ho správně použila!“
Nejhorší bylo, že zamkl skříň vedoucí dolů a odmítal mi dát klíč. Trval na tom,abych tu s ním dál trávila svůj čas a nespěchala za Silverem do podzemní říše a už vůbec ne zpátky k obrovi, ten stín v Rogasovi mě nechtěl pustit nikam,tvrdil:,,Dům sledují a jedině podkroví je bezpečné,“ vysvětloval. „Nik všem zakázal sem chodit. Musíš tu být, aby tě nikdo neviděl – kdekoliv jinde v domě je to pro tebe příliš nebezpečné.“
,,Ne,nemusím tu být!Chci pryč a ty přeci víš,kam,tam dolů,tam mě nikdo hledat nebude!“
Zlobila jsem se a on na to nešťastně zahučel„A kam dolů? K obrovi, který tě zotročí? K Silverovi, který tě zničí jinak?“ Z jeho slov kapala ironie, ale za ní bylo cosi… jako lítost.
,,Nevím,Proč ti na mně najednou tak záleží?“
Zeptala jsem se ale tuším, že je to kvůli stínu, který ho ovládá,jinak by tohle všechno přeci nevěděl,ten stín v něm,mě děsil víc,než kdy Rogas samotný. Změnil ho – jeho pohled i všechno, co bylo pro Rogase typické, je teď jiné. Občas to vypadá, že je to stále Rogas, ale víc jako by byl jen stín.Rogasovy oči ztratily svůj obvyklý výraz a byly plné temnoty!Díval se na mě a řekl:,,Má to přeci svůj důvod,proč jsi tu,není to jen tak pro nic,přemýšlej o tom,když víš,že tu není Alex a tebe to k nám pořád táhne,právě do tohoto domu, ke mě!“
Najednou mu zvonil mobil, volal Nik. Přijal hovor a Nik mu přikázal, aby odjel na chatu a nachystal ji na jejich pobyt. Rogas se rozhodl mě vzít s sebou. Zabalil mě do deky, hodil si mě přes rameno a takhle mě dostal z domu. Hodil mě do auta a vyjeli jsme. Celou cestu pořád mluvil o tom, jak to dobře vymyslel, že mě nenápadně dostal z domu a jak je skvělé,že s ním jedu na chatu!
„Zastavíme na parkovišti u hostince pod kopcem,“ řekl. „Odtamtud půjdeme pěšky.“
Vzpomínala jsem, jak jsme tudy šli s Alexem, a bylo mi smutno, až do pláče. Rogas se na mě podíval a najednou v něm už nebyl žádný stín. Vypadal zmateně, chytil se za hlavu a řekl: „Co se mi to stalo? Tak moc mě bolí hlava, že už nemůžu dál!“
Stín je pryč!
Rogas se zhroutil před chatou a prosil mě, abych mu donesla vodu. Potřeboval se napít. Podával mi roztřesenou rukou klíče, tak jsem šla do chaty a donesla mu vodu. Když se napil, ztěžka oddechl a ptal se, jak je to všechno možné, co se to s ním stalo?Stín byl s Rogase pryč,ale přesto byl změněný,jeho pohled nebyl tak nenávistný,jako dřív,připadlo mě,jakoby něco pochopil,byl zamyšlený a zmatený,skoro zapomněl,co tu na chatě vlastně měl?
Pomohla jsem Rogasovi s úklidem v chatě a vzpomínala jsem na Alexe,jak říkal, že by se nechtěl nikdy dožít toho, co se stalo mezi mnou a Rogasem. Bylo mi z toho moc špatně. Dívala jsem se na Rogase Alexovýma očima a musela jsem se zasmát, když jsem si vzpomněla, jak o něm Alex řekl, že je to hnusný kolos, který se nechá ovládat jako bezduchý panák. Asi měl Alex pravdu. Rogas se nechá ovládat a pak je stejně protivný jako Nik nebo hrozný jako ten stín. Oproti Alexovi je to opravdu hnusný kolos, ale myslím, že není zas tak hnusný – spíš je hodně odlišný od ostatních. Alex je podobný na svoji matku, Tony zase na jejich otce a Rogas vypadá trochu jako Nik, ale v temnější a větší verzi. Rogas prý zdědil povahu a postavu po jejich dědovi, který byl nesnesitelný generál. Alex jednou řekl, že Rogas byl dědův oblíbenec a Nikovi to vadilo, že děda má raději Rogase než Alexe. Možná proto Rogase nesnášeli, ale to jsou jen moje domněnky. Kdo ví, co všechno se mezi nimi odehrávalo, když jsem tam nebyla.
Hlasité předčítání
