Poezie

Poslední rozloučení

Poslední rozloučení

Nenapadají mne ta správná

slova, jimiž popsala bych,

jak jsem milovala.

Nenapadá maličkost mou ani,

jak skončit život svůj,

aby netrpěla ona pro mě

a já dál pro ni.

Jediné, čím jsem si jistá, je pouhá

skutečnost, že alespoň z mé strany

to byla láska čistá, čistá a skvoucí,

jako briliant žhnoucí!

Jizvy na mé duši snad jednoho dne

se scelí, budu mít zase ,,věčný” klid.

Je mi jedno, co si kdo o mně myslí,

ať se třeba posere celý tento prostý

lid. Chci jen v pokoji spočinout,

ať se červi klokočí, až mé tělo se v rakvi

otočí. Klid, jen klid…

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Tereza Novotná

Dobrý den! :-) Jmenuji se Tereza Novotná, je mi 31 kalendářních let, avšak ,,trpím” lehkou oligofrenií (nejnižší stupeň mentální retardace, tedy můj psychický věk jest na rozmezí 9 - 12 let). Pokud Vás zajímá, jak smýšlí, tvoří a píší “retardi”, můžete si zde přečíst některé z mých děl! :-) Přeji příjemnou zábavu! :-)

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já si tě zatím jenom představuji Začínám večerem, kdy ukládá se k spánku den Stíny neonů ...
v budoucnosti budou ctnosti… - však dnes mě čeká zářivá dekadence – hýřivá smrt...
  Jednoho tichého večera, Když ke mně zvolna kráčela, Duše splín za sebou vláčela A v ...
Snad hviezd sa opýtať ,kam mám ist.Osud mi porucil s mysteriou mám žiť. V očiach lesk a hviezdny ...
odešla, zrovna, když se podávala káva neurčitý den, obývací pokoj a konverzace vázla zvedla se...
Láska na provázku  Sobecká láska člověčí je jako anděl bez křídel Sobecká vášeň zmaten...
  má tělo rysů vlažných - ta stála by mi za hřích - Však odsekla jen „nazdar!“ a hříc...
možná že mě nechceš vidět. možná jenom nemáš čas…   sám sebe se musím stydět –...
Kde jsi  Lásko má, ztracená
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Modré zvuky spící temnoty, zní to jak flétna, jsi to ty? Možná spíš jako by plech na střechá...
na balkóně slýchám štamgasty z nonstopu kouřím ale cíga mi padaj z prstů ztrácí se mi pevný s...
Řekni, co se ukrývá... v jedné malé pralince v černé notě na lince ve psaníčku mamince a v oč...
za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
jak by mi někdo vyrval duši z těla - odešla tak náhle. navždycky. celá. a když si vzpomenu ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

K nebi se vypíná, mohutní, tyčí, visutá ohrada zostřených tyčí; zpoza opevnění slyšet je r...
Vidím ruce zkoumající mé křivky.  Slyším mojí vášeň pronikat ven. Cítím tvůj jazyk  ...
Přišla Víš, počkej chvíli, říkám Jenom tady uzavřu nějaký program A potom uzavřeme ...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Ahoj Světe Vidím, že probouzíš se opět beze změny Planeta bez duše, jak píseň bez ozvěny Je...
na terase  den bláhový zastavit pokoušíme ...
Doba a doteky černých brýlí Mizerný kafe v nonstopu V sobotu Ve tři čtvrtě na šest Jsem v to...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
loni inkoust na papír ronil - letos došel mi inkoust...   - pf 2019   &n...
Neměl jsem na vybranou A proto vstoupil jsem do džungle Kam slunce nesvítí Kam teplo se vstoupit s...
Mapa Antarktidy ... na dveře svou adresu píši Ti
Dlouho jsem tě neviděl. Odcizení je pro mě osvobozením. Žádná moudra jsem od tebe nikdy nes...
Ráno se opírá o okenní rámy Se silou hrotu oštěpu A elegancí dámy Jeho světlo se láme ve...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
0