„Jirka, těší mě.”
„Fuckie, k vašim službám,” zavrčel eroticky podbarveným tónem sprosťák a uhrančivě zamrkal.
„Já jsem Šulc,” řekl Šulc a nahodil patku. „Že to tady dneska žije, co?” dodal a několikrát žvýkl a luskl do rytmu hudby.
„Pšenda,” představil se nesměle švorcák a lokl si kapku vody z láhve od toniku.
„Co piješ? Vodku s tonikem?” zeptala se ho Martina.
„No jasně!” pokýval hlavou Pšenda a zatvářil se světácky.
„Můžu si od tebe loknout trochu toho toniku?” zeptala se šikmooká Martina, a než stačil chlapec zareagovat, napila se.
„Fuuuj!, co to je? To přece není tonik!” otřásla se odporem. „To je nějaká voda, nebo co! To tě ošidili!”
Pšenda zčervenal a napil se ze své sklenky.
„A jo! Ani jsem si toho nevšiml. Už jsem tak zkouřenej, že jsem to nepoznal!” koktal a rudnul čím dál víc.
„Ahoj, já jsem Ludvík!” ozvalo se zpod stolu odkud se náhle vynořila ruka svírající ztracené kružítko. Po chvíli se objevila i vousatá tvář s divým pohledem a úsměvem na tváři.
Nastalo dlouhé trapné ticho.
„Tak já už asi půjdu zpátky ke kámošce, aby tam neseděla sama,” řekla Martina a podívala se po chlapcích, jestli jí třeba nenabídnou, aby se k nim posadili obě dvě.
Nabídka však nepřišla.
„Tak nic, díky za oheň,” špitla a zklamaně vstala od stolu, aby se vrátila na své místo.
„Tak co? Co říkali?” udeřila dychtivě velkohubá na svou kamarádku, sotva usedla.
„Nic,” hlesla ona. „Představili jsme se a to bylo všechno.”
♦ ♦ ♦
Hlasité předčítání
Asi bych pořád neopakoval, jak je Šulc zkušený, ale je to dobrý, podobnejch večírků jsme všichni zažili:)