Pravda – hodnota, nebo přežitek?
Paganini kdysi prohlásil: ,,Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto děti bijeme, blázny zavíráme a filozofy nechápeme.” Jaké postavení má v současném světě pravda? Je to stále ještě hodnota, která je důležitá pro většinu z nás, nebo je to jen přežitek snílků? Může pravda skutečně zvítězit nad lží?
Mám-li zvážit širokospektrální rozsah této vcelku přebujelé myšlenky v rámci poukazu na bezděčné proměnné dané problematiky, musím se vskutku přiklonit spíše k jakési teorii nadstandardu naivity, skandalismu a úpadku naší společnosti propojených se vskutku revolučním elánem, který je primární, endemický, empirický, zjevný. ,,Opravdu chytrý člověk nemá čas si vše pamatovat, musí totiž vymýšlet!” Touto pomyslnou symbolikou je v době současné totiž poháněna většinová společnost a podle toho to také vypadá. Vidíme tyto pozitivně-negativní dopady všude kolem nás, otřásají přímo heroickým způsobem naší populací, která je moderními koniáši prorostlá.
Čím dál více přemýšlím nad již poměrně kulantně zaobalenou, nastíněnou, dokonce i mírně étericky laděnou problematikou, dostávám se hned ke dvěma zásadním otázkám napříč ideji o společenském statutu závislém na předmětném bazálním výzkumu lidské amorálnosti a vztahu k objektivně/subjektivně vyobrazenému vnějšímu, ale i vnitřnímu prostředí všech účastníků jednotlivých konfliktů. Proč jsou na výsluní většinou právě ti lidé, kteří trpí absencí jednoduchých zásad a morálních hodnot? Jak je vůbec možné, že mocnostem z kruhů nejvyšších obdobné praktiky procházejí třebas i celý život? Odpovídám si – vše záleží na štěstí, na tom, s jakými predispozicemi se kdo narodí, popřípadě v jakých podmínkách žije, vyrůstá. Také je třeba poukázat na skutečnost, že i pravda může být velmi ošemetná, vždy záleží především na úhlu pohledu, na způsobu a principu vnímání reality, toku času. V této společnosti vedle sebe přebývají v podstatě dva typy lidí – altruisté a egoisté, oba dva jsou však schopni se určitým způsobem domluvit, vzájemně spolu koexistovat. Vše závisí na toleranci a na tom, do jaké míry jsme schopni a ochotni zařadit ji do našich životů. Pokud mohu hovořit sama za sebe z pozice manipulátora a psychopata, každý bude v mém případě vždy spíše nakloněn variantě, že jsem lhář a že nikdy nemluvím pravdu. Zde je asi proto opravdu nejlepší těmto lidem jejich teorie nevyvracet, vše jim odkývat a myslet si své. ,,Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde.” Mocností je mnoho a jedinec proti celé společnosti nikdy nemůže zvítězit!
Hlasité předčítání
