Celý život se pouze přetvařovat, abych působila normálně, v pohodě (stejně to nikdo neocení, velmi brzy jsem byla odhalena a navíc přišla o svou svobodu)… Nyní hovořím konkrétně o mezilidských vztazích, nikoli o pozici v životě jako takovém. Snažila jsem se lidem naslouchat, dávat jim prostor v jejich projevech, osobním sebevyjádření. Avšak tyto mé duchaplné, lidské, uměle vytlačované pohnutky mi žádnou velkou radost nepřinesly. Spíš by mi (ano, zcela sobecky) učinilo nezměrnou radost, kdyby chvíli opravdu upřímně naslouchal někdo mně. Něco takového však po lidech nemohu chtít. A už vůbec nestojím o to, aby tak ten dotyčný činil, protože jsem ho na to upozornila nebo jenom, aby si splnil povinnost. Stvůra, že? Je to tak, to, co MY ke štěstí potřebujeme většinou či nikdy nedostaneme, hlavní je, aby ostatní spoluobčané byli v pohodě, byli z dosahu našeho škodlivého vlivu. Na nás však nikomu doopravdy nezáleží… Jinak by se k nám ostatní nechovali jako k “PSYCHOPATŮM”!
VZKAZ PRO ČTENÁŘE: PROSÍM, NEBERTE SI TO NIJAK OSOBNĚ, POKOUŠÍM SE PSÁT CO NEJAUTENTIČTĚJI A ZÁROVEŇ NETVRDÍM, ŽE JSOU ÚPLNĚ VŠICHNI LIDÉ STEJNÍ! 🙂
Vědomí
Stav vědomí je často definován jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů, to znamená událostí v okolí, tělesných vjemů, vzpomínek a myšlenek. Tato definice se však zabývá pouze jednou stránkou vědomí a nechává stranou fakt, že jsme při vědomí také tehdy, když se pokoušíme řešit problém nebo úmyslně vybrat jeden čin z ostatních možných jako reakci na podmínky prostředí a osobní záměr. Vědomí tedy zahrnuje: a) sledování sebe sama a svého okolí tím způsobem, že vjemy, vzpomínky a myšlenky jsou přesně reprezentovány ve vědomí; b) ovládání sebe sama a svého okolí tím způsobem, že jsme schopni zahajovat a ukončovat své jednání a kognitivní aktivity.
Předvědomí
Ze všech současných událostí kolem nás, z našich znalostí a z minulých událostí uložených v paměti můžeme v určitém okamžiku zaměřit svoji pozornost pouze na omezený počet podnětů. Nepřetržitě dochází k tomu, že některé podněty vybíráme, jiné ignorujeme a odmítáme, čímž se vědomí neustále mění. Avšak i objekty nebo události, které toho času nejsou v centru pozornosti, mohou mít na vědomí určitý vliv. Například si nemusíte být vědomi toho, že hodiny odbíjejí celou hodinu. Po několika úderech však zpozorníte, zpětně se zaposloucháte a spočítáte údery, o kterých jste předtím nevěděli, že je slyšíte. Hovorově říkáme, že tyto podněty nás ovlivňují podvědomě, nebo že pracují na podvědomé úrovni vědomí.
Nevědomí
Podle psychoanalytické teorie jsou některé vzpomínky, impulzy a touhy našemu vědomí nedostupné. Psychoanalytická teorie označuje jejich souhrn jako nevědomí. Freud se domníval, že některé emočně bolestivé vzpomínky a přání jsou vytěsněny – to znamená přesunuty do nevědomí, odkud mohou ovlivňovat naše činy, i když si těchto vytěsněných vzpomínek nejsme vědomi. Myšlenky a impulzy, které jsou vytěsněné do nevědomí, nemohou vstupovat do našeho vědomí, ale mohou nás ovlivňovat nepřímo nebo maskovaně – prostřednictvím snů, tzv. nesmyslných činů, charakteristického chování a přeřeknutí. Výraz přeřeknutí je obecně používán ve smyslu poukazu na bezděčné poznámky, o kterých se domníváme, že prozrazují skryté impulzy. Příkladem může být výrok ,,je mi líto, že se ti daří lépe´´, místo zamýšleného ,,Jsem rád, že se ti daří lépe´´. Nevědomé procesy probíhají podle principu primárního procesu myšlení, který není svázán logikou, umožňuje současnou koexistenci protikladů, neakceptuje princip toku času a je vysoce symbolický. Zhruba odpovídá myšlení dítěte, myšlenkovým procesům ve snu a v psychotickém stavu.
Hlasité předčítání
