Povídka

Proč kočky přicházejí
Četba díla zabere cca 16 min.

A tak jsem se znova ocitla u detektivky. Neměla jsem práci, matka byla pořád stejnou matkou, auto bylo na odpis, chlapi o mě nezavadili ani pohledem. Alespoň mám kde bydlet, říkala jsem si mezi otáčením stran.

Nastal leden a já si začala hledat novou práci. Nikde ale ani ťuk. Buď to byly samé špatně placené zaměstnání nebo mě jednoduše nevybrali. Skoro celé odstupné sežrala oprava auta a tíseň mi už opravdu začínala šlapat na paty.

Šla jsem takhle jednou zasněženou ulicí z obchodu. V tašce jsem si nesla sójové maso, rýži, zeleninu a dvě láhve červeného. O kus dál jsem si všimla, že na zemi, přímo na rohu ulice, leží nějaký člověk.

„Jste v pořádku? Můžu vám pomoct?“ řekla jsem a jemně s ním zatřásla.

„Ale jo, jenom jsem uklouznul,“ soukal ze sebe tiše, že jsem se k němu musela nahnout.

Nakonec přišel k sobě. Byl to docela mladý muž. Nebyl moc upravený. Vypadal spíše na nějakého burana. Ale slušně poděkoval, že jsem mu pomohla na nohy a odešel. Vzala jsem svou tašku a pokračovala dál. Netrvalo dlouho a u baráku jsem zjistila, že mi ten hajzl ukradl peněženku. Přemýšlela jsem a přesvědčovala se, že je třeba někde v obchodě, ale byla jsem si naprosto jistá, že to byla jeho práce.

Praštila jsem s nákupem do kuchyně, až se jedna z láhví rozbila. Víno začalo prosakovat papírovou taškou a svou chutí a barvou zkrášlovat zeleninu. Neměla jsem sílu na to, abych to uklidila. Zkrátka jsem to nechala jen tak být a zhroutila se na gauč a tam brečela do mého oblíbeného brečícího polštáře, dokud jsem měla co.

Říkala jsem si, že to určitě musí být nějaká zkouška. Ale stále se mi nedařilo zcela nic. Nakonec jsem musela vzít práci v supermarketu za pokladnou. Každý den se strojeně usmívat na lidi, kteří úsměv neopětovali. Mimo to k tomu ještě přidávali veškeré tupé stížnosti na nekvalitu toho a onoho zboží. Každý čtvrtek se k nim pak i připojili důchodci se stížnostmi na ceny. Byla to hrůza, ale musela jsem platit účty.

Přišlo jaro. Všechno začalo kvést, zatímco já chřadla. Už mi bylo jedno, čím se cpu. Moje životospráva byla absolutně v prdeli. Záda mě bolely od sezení za kasou. Na migrénu jsem si už dávno zvykla. Po jedné odpolední směně na mě však před domem čekalo překvapení.

Měla černý čumák, hlavu hnědou, bílé bříško a obrovské žlutozelené oči. Seděla před vchodem a dívala se na mě. Přistoupila jsem k ní. Byla naprosto pokorná. Z blízky jsem si všimla, že má nezvykle dlouhé bílé fousky. Vypadala jako nějaký starý Japonec.

„Kde ty se tu bereš?“ chlácholila jsem ji. Na krku neměla obojek, ale srst měla lesknoucí a dokonale upravenou. Nebyla podvyživená, ani neměla nadváhu. „Vypadat tak alespoň trochu jako ty, chlapi by se ke mně jen hrnuli.“ Pohladila jsem ji naposled a otevřela vchodové dveře. Kočka okamžitě skočila dovnitř, začala vrnět a třít se mi o nohy.

A tak jsem se stala vlastníkem kočky se jménem Lili. Podle veterináře měla něco kolem deseti let. Zuby v pořádku, stavba těla taky. Nevykazovala žádné známky zanedbání. Měsíc jsem pro jistotu projížděla internet, jestli ji náhodou někdo nehledá, ale nikde ani písmeno.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava Žerdíková
Host
Jaroslava Žerdíková
3 měsíců před

Nevím co napsat. Krása. Obsah. Styl moc se mi to líbí

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Pozvání na oslavu Když mě obr Ínemak přivedl do svého temného hradu v Temnovišti, ucítila jsem...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Po večeři (k níž v kompletní čtveřici zasedly hned, jakmile se vrátily z odpolední vycházky, a ...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
water, ice, winter, snow, arctic, frozen, north pole, cold, iceberg, frost, sea, climate change, mountains, antarctic, winter magic, natural wonders, ice, ice, ice, ice, ice, nature, climate change
Úvod do můr. Šedá. Celý svět se skládá z šedé barvy. Je to nekonečno odstínů. Ale vž...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Pravá láska je  jako pohádka ...
0